20 C 33/2025-24 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 25. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 050 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že původní věřitel , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne 14. 5. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na účet. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena původním věřitelem výpisem z účtu, případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splácení úvěru. Žalovaný však úvěr nesplatil řádně a včas, když ničeho neuhradil, dostal se do prodlení (dne 14. 6. 2024). Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, , následně pak na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny 6 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 160 Kč, úroku 180 Kč, smluvní pokuty 1 710 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení.2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovanou smluvní pokutu a poplatek, kdy tyto nároky žalobkyně byly již v této fázi řízení hodnoceny jako požadavky, které zřejmě nemohou být přiznány.3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:Původní věřitel , právnická osoba, . uzavřel dne 14. 5. 2024 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , jejímž prostřednictvím poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na účet. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit společně s úrokem 180 Kč a poplatkem 2 160 Kč, a to do 13. 6. 2024. Čl. VI. smlouvy pak upravoval úhradu nákladů v případech opožděných plateb. Nedílnou součást smlouvy tvořil Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Všeobecné obchodní podmínky, které podrobněji upravovaly jednotlivá práva a povinnosti smluvních stran. Potvrzením o platbě bylo doloženo zaslání částky 6 000 Kč žalovanému na účet č. , č. účtu, (dne 14. 5. 2024). Z listiny Editace profilu klienta bylo dále zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti , právnická osoba, ., kde dosahoval čistého měsíčního příjmu 29 630 Kč. Žalovaný měl mít ještě jiný příjem z podnikatelské činnosti, příjem však vyznačen nebyl. Bydlí ve vlastním domě/bytě, domácnost tvoří 1 člen. Splátky jiných úvěrů nemá. Za ostatní náklady (telefon, internet atd.) hradí částku 800 Kč, za náklady na služby a energie pak 900 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že za nájem hradí 8 500 Kč, že hradil v 03/2024 částku 3 000 Kč a v 04/2024 pak částku 15 056,25 Kč úvěrové společnosti , právnická osoba, ., že za 02/2024 měl čistý příjem 32 650 Kč, za 01/2024 pak 22 523 Kč, za 12/2024 dosahoval příjmu 26 240 Kč, za 03/2024 pak 4 945 Kč, 5 570 Kč a 23 202 Kč. V únoru 2024 čerpal dva úvěry ve výši 16 000 Kč a 12 400 Kč od úvěrových společností, v březnu 2024 pak částku 5 000 Kč, v dubnu 2024 čerpal další úvěr ve výši 12 400 Kč. V rámci výpisů byly další nespecifikované obraty v záporných výších, často vyšší finanční částky. Žalovaný byl vyzýván předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2025 k uhrazení dlužné částky, zaslání upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Aktivní legitimaci žalobkyně doložila dvěma smlouvami o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek.5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „ZSÚ“ ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.14. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, kdy má za to, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původního věřitele až na současnou žalobkyni. Žalobkyně je tak bezesporu osobou aktivně legitimovanou k vymáhání této pohledávky.15. Podle § 86 ZSÚ je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.16. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019