9 C 124/2025-24 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 15. 7. 2025 (ve znění doplňujícího podání ze dne 24. 10. 2025) domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 106,93 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že pohledávku za žalovaným nabyla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřenou mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, l, Anonymizováno, , Anonymizováno, .). Původní věřitel uzavřel dne 8. 6. 2018 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 74 106,93 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána původním věřitelem podle výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, dále byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Úvěr byl poskytován na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný načerpal celkem částku 342 300,70 Kč, uhradil pak částku 565 840,30 Kč. Postoupená pohledávka ve výši 74 106,93 Kč sestává z jistiny 54 351,34 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 1 125 Kč a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 18 630,59 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.3. Žalobkyně v podání ze dne 8. 12. 2025 doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem, odkazovala na provedené lustrace v databázích (ISIR, SOLUS, CEE, NRKI, BRKI). Žalovaný měl prohlásit, že má pravidelný příjem a je schopen úvěr splácet. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Původní věřitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . uzavřel dne 8. 6. 2018 s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímž prostřednictvím se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového rámce 50 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,5 % měsíčně, RPSN činilo 262,91 %. Žalovaný měl také hradit poplatek ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Smlouva dále upravovala splácení úvěru pravidelnými měsíčními splátkami, přičemž celkový počet splátek závisel na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. V případě prodlení žalovaného byla sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, úhrada úroků z prodlení a smluvní pokuty. Z listiny – Bonita žalovaného bylo pak zjištěno, že žalovaný žádal o půjčku ve výši 3 000 Kč, jeho příjem je tvořen důchodem ve výši 15 797 Kč. Domácnost žalovaného je tvořena dvěma osobami. Je ženatý, jeho měsíční výdaje dosahují částky 6 000 Kč, je vlastníkem nemovitosti. Z faktury (VS , var. symbol, ) je patrno, že dlužná částka činí 74 106,93 Kč. Z listiny – Platby a výběry soud zjistil, že dlužná jistina činí 54 351,34 Kč, poplatky 1 125 Kč a úroky 18 630,59 Kč. Jednotlivé platby žalovanému byly prokázány listinami – doklad o platbě. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dále seznamem postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím dopisu ze dne 15. 5. 2025. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 15. 5. 2025 vyzván k zaplacení dlužné částky, zaslání této upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo dále zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , a to od 8. 6. 2018 (do 9. 12. 2024).6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případ