9 C 73/2025-30 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 5. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 11 694,59 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 27. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl původní věřitel žalovanému dne téhož dne částku 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy hradit splátky dluhu řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, na základě čehož žalobkyně dluh zesplatnila. O této skutečnosti žalovaného informovala upomínkami. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého dluhu dne 28. 1. 2025. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 15. 1. 2025. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 694,59 Kč, sestávající z jistiny ve výši 4 999,97 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a dále částky 57,1 Kč. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet na základě skutečností uvedených žalovaným a nahlédnutím do některých registrů (SOLUS, ISIR, CNCB, CEE…).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:5. Žalobkyně prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .cz uzavřela s žalovaným dne 27. 9. 2024 smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému téhož dne částku 5 000 Kč na účet č. , č. účtu, (smlouva o revolvingovém úvěru, obchodní podmínky, bankovní výpis). Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, dostal se do prodlení s úhradou měsíčních splátek a byl vyzván žalobkyní k úhradě celého dluhu dne 21. 5. 2025 (upomínka). Žalovaný byl předžalobní upomínkou vyzván k zaplacení dlužné částky, zaslání této upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Z bankovního výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . na jméno žalovaného je patrno, že dne 27. 9. 2024 byla evidována příchozí úhrada ve výši 5 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána. Žalobkyně tak zcela rezignovala na ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného. Žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabýval. Poskytovatel úvěru má přitom povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, přičemž tyto údaje musí být prokázány příslušnými listinami.14. S ohledem na shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Soud dovozuje, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska příjmové a výdajové stránky, když dále nebylo prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.15. Soud je toho názoru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť nedoložila dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Důsledek porušení povinnosti původního věřitele dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C 679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinn