12 C 68/2021-39 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se vůči žalovanému původně domáhala zaplacení částky 31.444 Kč s příslušenstvím, z toho jistina 21.500 Kč a smluvní pokuta 9.944 Kč. Skutkově tvrdí, že dne 31. 3. 2019 její právní předchůdkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] v elektronické podobě, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 21.500 Kč. S účinností ke dni 28. 8. 2020 byla pohledávka postoupena a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Z dlužné jistiny 21.500 Kč se domáhá úroku v kapitalizované podobě (3.486 Kč) a procentní podobě a úroku z prodlení v zákonné výši v kapitalizované podobě (od 2. 5. 2019 do 10. 8. 2020) a procentní podobě (od 29. 8. 2020 do zaplacení). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení. 2. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a v rozsahu zpětvzetí bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 27. 8. 2021 č.j. 12 C 68/2021-35. Dále se domáhala jen zaplacení jistiny s úrokem z prodlení v zákonné výši od prvního dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 2. 5. 2019 do 10. 8. 2020 a dále až od 29. 8. 2020 do zaplacení. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o.s.ř. 5. Smlouva o spotřebitelském úvěru je datována dnem 31. 3. 2019. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným. Ve smlouvě je uvedena výše úvěru 21.500 Kč, částka ke splacení bez prodloužení ve výši 24.886 Kč, datum splatnosti 1. 5. 2019, úrok ve výši 3.386 Kč a RPSN 24. 516,2 %. Byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a za každou zaslanou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky); (zjištěno ze smlouvy). 6. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dne 8. 9. 2020, výzva byla odeslána dne 9. 9. 2020, je specifikována dlužná částka, která má být zaplacena do deseti dnů po obdržení dopisu (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). 7. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dne 9. 3. 2021, tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 11. 3. 2021 a žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku zaplatil do 19. 3. 2021 (zjištěno z výzvy k zaplacení a podacího lístku). 8. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy ze dne 31. 3. 2019 poskytla žalovanému částku 21.500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s navýšením. Žalovaný nezaplatil na jistině ničeho. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 o.z. 9. Byla uzavřena smlouva o úvěru (podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky). S ohledem na okolnost, že smlouvu uzavřel žalovaný jako fyzická osoba a že se zavázal kromě jistiny vrátit úroky i poplatek, je nepochybné, že mezi stranami se jedná o spotřebitelský úvěr a že předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je právě poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný měl ve vztahu ze smlouvy postavení spotřebitele, a proto vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku o tomto smluvní typu dopadají na tento závazek také ustanovení § 1810 a následujících o.z., která regulují spotřebitelské smlouvy a ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 10. Právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka byla podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském se musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 11. Žalobkyně k úvěruschopnosti ničeho netvrdila a žádné důkazy nepředložila. Právní předchůdkyně žalobkyně porušením povinnosti s odbornou péčí a dostatečně ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené v citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto byla s žalovaným uzavřena předmětná smlouva, kterou je nutno v souladu s cíli zákona vyhodnotit jako jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 o. z. a § 588 o. z. absolutně neplatné. Pokud poskytovatel úvěru neposoudí s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se o neplatnost absolutní (shodně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2021 č.j. 15 Co 78/2021-51). 12. Speciálním ustanovením je § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Toto zákonné ustanovení v případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 21.500 Kč, tento nezaplatil ničeho. Žalobkyně jako právní nástupkyně poskytovatele úvěru má nárok na vrácení částky 21.500 Kč, která představuje poskytnutou jistiny. Více ani po částečném zpětvzetí žalobkyně nežádá. Úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky jistiny byly přiznány v procentní podobě tak, jak žalobkyně požadovala, byť částečně příslušenství kapitalizovala (tímto ale není soud vázán). 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žalobkyni byla přiznána částka 1.778 Kč. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 31.444 Kč (100 %), žalobu vzala částečně zpět, přičemž žalobkyně z procesního hlediska zavinila zastavení řízení (co 32 %). Co do částky 21.500 Kč bylo žalobě vyhověno (tj. 68 %) a celkový úspěch žalobkyně je tedy 36 % (68 – 32). Při úspěchu ve výši 100 % by měla žalobkyně nárok na tyto náklady řízení: soudní poplatek ve výši 1.262 Kč, jednoduchá výzva k zaplacení 250 Kč, převzetí zastoupení 500 Kč, sepis žaloby 500 Kč, zpětvzetí žaloby 1.190 Kč (celý úkon z tarifní hodnoty 31.444 Kč je 2.380 Kč, za částečné zpětvzetí ½ odměny). K tomu 3 x režijní paušál po 100 Kč, 1 x režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH ve výši 638 Kč. Přiznané náklady představují úspěch žalobkyně ve výši 36 %.