12 C 86/2021-30 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 16.300 Kč s příslušenstvím v kapitalizované a procentní podobě. Skutkově tvrdí, že dne 1. 6. 2017 její právní předchůdkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému vyplacena částka 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 10.000 Kč navýšenou o 7.400 Kč (úrok za dobu řádného trvání smlouvy 1.400 Kč, odměna za administrativní činnost 2.000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč), celkem 17.400 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem 8. 6. 2017 a s poslední splátkou 12. 7. 2018. S účinností ke dni 15. 1. 2021 byla pohledávka postoupena a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalovaný zaplatil částku 1.100 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.048,60 Kč (23,72 % z 10.000 Kč od 13. 7. 2018 do 15. 1. 2021), Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.295 Kč (9 % z 10.000 Kč od 13. 7. 2018 do 15. 1. 2021) a úroku a úroku z prodlení v procentní podobě od 16. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, potvrdil, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací, které jsou obsahem karty zákazníka. Dále prohlásil, že poskytl dostatečné, úplné, pravdivé a přesné informace. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o.s.ř. 5. Smlouva o spotřebitelském úvěru je datována dnem 1. 6. 2017. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Ve smlouvě je uvedena výše úvěru 10.000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru: úrok 1.400 Kč, poplatek 2.000 Kč, hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Celková dlužná částka je vyčíslena ve výši 17.400 Kč s tím, že bude zaplacena v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Je zde uvedena úroková sazba 23,72 % z poskytnuté jistiny (zjištěno ze smlouvy a předpisu splátek). 6. Dne 29. 5. 2017 byla vyplněna karta zákazníka - žádost o zápůjčku, ve které žalovaný uvedl, že žádá o 15.000 Kč, je vdovec, bydlí jako nájemník, má nájemní smlouvu, má dvě nezaopatřené děti, jako zdroj hlavních příjmů je zaškrtnuto částečný úvazek a vdovský a sirotčí důchod. Měsíční příjmy jsou uvedeny ve výši 4.900 Kč a 5.980 Kč, výdaje ve výši 4.000 Kč (výdaje na bydlení) a 3.000 Kč (osobní výdaje). Dále je zaškrtnuto, že byla předložena pracovní smlouva a doklad o výměře důchodu (zjištěno z karty zákazníka). 7. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dne 12. 2. 2021 a specifikovala dlužnou částku ve výši 18.300 Kč (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). 8. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dne 13. 5. 2021, tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 14. 5. 2021 a žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku zaplatil do 28. 5. 2021 (zjištěno z výzvy k zaplacení a podacího lístku). 9. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy ze dne 1. 6. 2017 poskytla žalovanému částku 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s navýšením 7.400 Kč ve splátkách. Žalovaný zaplatil na pohledávku částku 1.100 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 o.z. 10. Byla uzavřena smlouva o úvěru (podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky). S ohledem na okolnost, že smlouvu uzavřel žalovaný jako fyzická osoba a že se zavázal kromě jistiny vrátit úroky i poplatek, je nepochybné, že mezi stranami se jedná o spotřebitelský úvěr a že předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je právě poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný měl ve vztahu ze smlouvy postavení spotřebitele, a proto vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku o tomto smluvní typu dopadají na tento závazek také ustanovení § 1810 a následujících o.z., která regulují spotřebitelské smlouvy a ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 11. Právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka byla podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském se musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 12. Z uvedených tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně povinnost uloženou tímto ustanovením nesplnila. I když v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru je uvedeno, že žalovaný je nájemníkem, má dvě nezaopatřené děti, má výdaje na bydlení a osobní výdaje, nebylo ověřováno, jaké jsou skutečné náklady na bydlení (kolik činí nájemné, kolik platí za energii, vodu, plyn), jaké jsou skutečné osobní výdaje (telefon, doprava, jídlo apod.; navíc za situace, kdy žadatel má dvě nezaopatřené děti). Nebylo zjišťováno a ověřováno, jaký je skutečný příjem žadatele, když k dispozici byla jen pracovní smlouva, nikoliv potvrzení od zaměstnavatele (výplatní lístky). 13. Právní předchůdkyně žalobkyně porušením povinnosti s odbornou péčí a dostatečně ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené v citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto byla s žalovaným uzavřena předmětná smlouva, kterou je nutno v souladu s cíli zákona vyhodnotit jako jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 o. z. a § 588 o. z. absolutně neplatné. Pokud poskytovatel úvěru neposoudí s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se o neplatnost absolutní (shodně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2021 č.j. 15 Co 78/2021-51). 14. Speciálním ustanovením je § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Toto zákonné ustanovení v případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 10.000 Kč, tento zaplatil částku 1.100 Kč, tedy žalobkyně jako nástupkyně poskytovatele úvěru má nárok na vrácení částky 8.900 Kč, která představuje zbývající část poskytnuté jistiny. Úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 8.900 Kč byly přiznány od 29. 5. 2021 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení ve lhůtě do 28. 5. 2021, od následujícího dne je v prodlení se zaplacením. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., nicméně náklady řízení nebyly přiznány žádnému účastníkovi, neboť neúspěch žalobkyně je větší než její úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly.