13 C 192/2021-41 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 9.780 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 11. 2017 [číslo] kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO]. V návrhu žalobce uvádí, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr dle ustanovení § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žaloba dále obsahu rekapitulaci dluhu s tím, že po dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci žalovaná uhradila pouze 4.140 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, neboť nepřebírá soudní zásilky. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 11. 2017, kterou uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], žalovaná obdržela spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč, který se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaná se dále zavázala uhradit úrok ve výši 1.120 Kč, platbu za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč a poplatek 1.600 Kč. Žalovaná uhradila celkem 4.140 Kč (informace z žaloby). Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021. Žalované byla dne 21. 4. 2021 doručována předžalobní výzva k plnění. 4. Usnesením ze dne 23. 9. 2021 byl žalobce vyzván, aby tvrdil a prokazoval, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalované splácet spotřebitelský úvěr. Ve svém podání ze dne 19. 10. 2021 byla žaloba doplněna v tom směru, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že má příjem ze státní podpory, její měsíční příjem je 10.642 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Rovněž bylo ověřeno z dostupného insolvenčního rejstříku, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Soudu bylo předloženo oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 13. 7. 2017, kdy rodičovský příspěvek [celé jméno žalované] byl od 1. 7. 2017 zvýšen z částky 3.880 Kč na částku 8.706 Kč, dále byla soudu předložena fotokopie dvou stran nájemní smlouvy, text není ofocen celý (z textu lze pouze vyčíst, že nájemní vztah byl sjednán na dobu neurčitou počínaje od 1. 7. 2017, výše nájemného v textu, který byl soudu předložen absentuje), dále byly soudu předloženy fotokopie poštovních poukázek typu B, ze kterých bylo zjištěno, že Úřad práce ČR, Krajská pobočka [obec] zaslala [celé jméno žalované] 9. 8. 2017 9.206 Kč, dne 8. 9. 2017 12.000 Kč, dne 10. 10. 2017 9.464 Kč a dne 8. 11. 2017 8.964 Kč. Z karty zákazníka ze dne 18. 11. 2017 bylo zjištěno, že měsíční příjem žadatele činí 10.142 Kč – státní podpora – mateřská (předtím uvedená číslice 8.964 je přeškrtnuta), dále částka 500 Kč jako přídavek na děti, jiné příjmy zde uvedeny nejsou. Pravidelné měsíční výdaje žadatele činí: výdaje na bydlení 4.000 Kč a osobní výdaje 4.500 Kč. Žalovaná nemá jiné zápůjčky, ani u [právnická osoba], ani u jiných společností. 5. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě