13 C 79/2021-56 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dluhu z titulu uzavřených smluv o zápůjčce [číslo] ze dne 16. 3. 2018 a [číslo] ze dne 15. 12. 2017. Obě smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 3. 2018 bylo žalovanému poskytnuto 9.000 Kč, žalovaný uhradil 285 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 12. 2017 bylo žalovanému poskytnuto 7.000 Kč. Žalovaný uhradil 3.844 Kč. Žaloba dále obsahuje specifikaci dluhu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalovaný je slovenským státním příslušníkem, nyní bez zjištěného pobytu na území České republiky. V dané věci je dána příslušnost soudu České republiky k rozhodování věci, a to dle článku 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to za situace, kdy v době uzavření obou smluv o zápůjčce byly poskytovány finanční služby a tyto byly poskytovány na území ČR. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne 19. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 9.000 Kč. Mezi stranami byl dále sjednán poplatek za zápůjčku ve výši 8.075 Kč, který sestává z: úrok 1.610 Kč, částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 3.812 Kč a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2.653 Kč. Celkovou částku 17.075 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 285 Kč (poslední splátka měla činit 260 Kč). Na tuto smlouvu o zápůjčce žalovaný uhradil celkem 285 Kč. 5. Dne 15. 12. 2017 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, na základě které mu bylo poskytnuto 7.000 Kč a mezi stranami byl sjednán poplatek ve výši 5.330 Kč, který sestává z: úrok 932 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2.194 Kč a částka za administrativní činnost a komfortní splácení 2.204 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dluh ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Na tuto smlouvu o zápůjčce žalovaný uhradil 3.844 Kč. 6. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Dopisem ze dne 28. 1. 2021 byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k plnění a k úhradě dluhů. 7. Usnesením zdejšího soudu č. j. 13 C 79/2021-41 ze dne 3. 6. 2021 byl žalobce vyzván, nechť tvrdí a prokazuje, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (v obou případech), a to dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Ve svém písemném podání doručeném soudu dne 28. 6. 2021 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že jeho právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost dle § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soudu byly předloženy zákaznické karty ze dne 15. 12. 2017 a 19. 3. 2018. Ze zákaznické karty ze dne 15. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný pracuje jako dělník u [anonymizována dvě slova], jeho čistý příjem je 7.723 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele činí 2.300 Kč. V listině je uvedeno – ověřené dokumenty – pracovní smlouva 19. 9. 2017 – 30. 6. 2018, 3 x výplatní pásky 9, 10, 11/2017. Žádná ze skutečností uvedených v zákaznické kartě není doložena listinnými důkazy. Ze zákaznické karty ze dne 19. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný pracuje jako dělník u [právnická osoba], jeho čistý příjem činí 10.316 Kč, interní splátky činí 1.000 Kč a odhadované měsíční výdaje 2.300 Kč. V listině je dále uvedeno ověřené dokumenty – pracovní smlouva – 28. 12. 2017 až 28. 12. 2018, 3 výplatní pásky 12/2017, 1, 2/2018. Žádná ze skutečností není rovněž doložena listinnými důkazy. 8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným