13 C 88/2021-35 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným soudu dne 30. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 24 193,3 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 13. 9. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit částku 12 283 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 2 504,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652,00 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127,00 Kč. Žalovaný se zavázal dluh uhradit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když nejpozději měl dlužnou částku uhradit dne 7. 11. 2019. Právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 převedena na žalobkyni a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Celková hodnota pohledávky sestává z: dlužná jistina 13 500 Kč, poplatek ve výši 10 693,30 Kč, kapitalizovaný úrok 804,75 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 623,38 Kč, 29% úrok z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % z částky 13 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, dne 13. 9. 2018 uzavřel žalovaný s [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce (v souladu se z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku celkem 26 283 Kč, která sestává z: jistina 14 000 Kč, poplatek 12 283 (úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 127 Kč). Celkovou částku se žalovaný zavázal hradit po 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč (poslední splátka měla činit 382 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřenou mezi [právnická osoba], a žalobkyní byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu. Dopisem ze dne 28. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně. Součástí spisového materiálu je zákaznická karta, jež je datována 13. 9. 2018; v této listině se nacházejí informace o příjmech a výdajích žalovaného, aniž by však tyto byly doloženy jakýmikoliv listinnými důkazy. 4. Usnesením č. j. 13 C 88/2021-23 ze dne 27. 4. 2021 byla žalobkyně prostřednictvím právního zástupce mimo jiné vyzvána, aby žalobu doplnila tak, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. Ve svém písemném podání doručeném soudu dne 25. 5. 2021 právní zástupce žalobkyně sdělil, že schopnost splácet byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, a to z pracovní smlouvy žalovaného a dvou výplatních pásek, současně bylo zjištěno, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Na základě této žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost splácet zápůjčku a možnost dostát svému závazku. Původní věřitel pak vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení zápůjčky. 5. S ohledem na to, že žalovaný je občanem Slovenské republiky a v tomto státě se nyní zdržuje (přebírá zde poštovní zásilky), zabýval se soud nejprve otázkou mezinárodní příslušnosti a dospěl k závěru, že zdejší soud je příslušný k projednání dané věci. Tento závěr soud činí zejména proto, že byť je žalovaný občanem Slovenské republiky a jeho aktuální bydliště na území České republiky nebylo zjištěno, z provedených důkazů vyplývá, že smlouva byla uzavřena na území České republiky ve [obec] v době, kdy žalovaný měl na území České republiky bydliště, a to konkrétně ve [obec], a v České republice rovněž pracoval. Soud tedy vyšel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení“), konkrétně z čl. 7 odst. 1, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. I poskytnutí zápůjčky je třeba považovat za poskytnutí služby ve smyslu tohoto ustanovení. V daném případě pak byla zápůjčka žalovanému poskytnuta bezúčelově, nešlo o úvěr k nákupu movitých věcí. Ani aplikace čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení nepřicházela v úvahu, neboť z obsahu spisu neplyne, že by právní předchůdce žalobkyně provozoval činnost na Slovensku nebo svou činnost na tento stát zaměřoval. Ustanovení čl. 17 až 19 (oddíl 4.) nařízení o příslušnosti u spotřebitelských smluv proto nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat právě podle čl. 7. Pro posouzení příslušnosti je pak rozhodné místo, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty (čl. 7 odst. 1 písm. b), druhá odrážka nařízení), tj. [obec]. 6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost