16 C 11/2021-33 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se domáhá proti žalované zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] uzavřené dne 30. 4. 2018 mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovanou. Tvrdí, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s další částkou celkem 3.650 Kč vrátit v 13 měsíčních splátkách po 650 Kč, avšak uhradila za celou dobu splácení jen 1.500 Kč. Proto žalobce požadoval po žalované zaplacení zbytku, a to částky jistiny 5.000 Kč, úroku 872 Kč, poplatku za správu úvěru 686 Kč a poplatku za hotovostní výběr 592 Kč včetně dalšího příslušenství, představovaného zákonným úrokem z prodlení, jakož i smluvní pokuty 3.500 Kč. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud při splnění podmínek § 115a o.s.ř. v této věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 30. 4. 2018 právním předchůdcem žalobcem [právnická osoba] a žalovanou. Právní předchůdce žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s další částkou celkem 3.650 Kč vrátit v 13 měsíčních splátkách po 650 Kč Součástí smlouvy bylo i ujednání o úroku, poplatcích a smluvní pokutě, které vzhledem k níže uvedenému právnímu hodnocení soud blíže ve skutkových závěrech nerozebírá. V řízení nebylo prokázáno, že žalobci uhradila více než 1.500 Kč. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 a ze dne 8. 7. 2020. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva jí byla zaslána dne 18. 12. 2020. 5. Žalobce byl soudem vyzván k tvrzení, jak byla posouzena úvěruschopnost žalované při poskytování výše uvedeného úvěru. Žalobce v návaznosti na výzvu tvrdil, že tato byla posuzována tvrzeními žalované, její finanční analýzou, pracovní smlouvou, a výplatními páskami za leden až březen 2018. Z výplatnice za březen 2018 vyplývá příjem žalované ve výši 4.401 Kč, kdy byla celý měsíc nemocná. V nemocnosti byla i 11 dnů v únoru 2018, kdy její příjem činil 11.867 Kč čistého. Za leden pak bez nemocnosti 17.203 Kč čistého. Její výdaje byly tvrzeny ve výši 7.600 Kč měsíčně. Mimo výplatní pásky nebyl jiný příjem žalovanou tvrzen ani dokládán a právním předchůdcem žalobcem zjišťován. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o zápůjčce, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná. 7. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 10. V případě posuzované smlouvy o úvěru nevycházel žalobce toliko z žalovanou tvrzených příjmů, ale tyto si i ověřil. Nicméně nesprávně doložené údaje posoudil. Jestliže nemocnost žalované v době žádosti o úvěr podstatně snižovala její příjem, přičemž nebylo zjištěno, jak dlouho nemocnost bude trvat, pak při jejím doloženém příjmu vyplývá, že nebyla schopna úvěr splácet. Mimo výplatní pásky přitom nebyl jiný příjem žalovanou tvrzen ani dokládán a právním předchůdcem žalobcem zjišťován. Tato skutečnost má za ovšem za následek, že v této věci nebyl prokázán postup žalobce, který vyplývá z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. 11. Protože nebylo v řízení prokázáno řádné prozkoumání úvěruschopnosti žalované, soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání právního předchůdce žalobce (nesprávné vyhodnocení schopnosti žalované úvěr splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost, kdy žalovaná již uhradila žalobci částku 1.500 Kč, soud žalobě v rozsahu co do částky 3.500 Kč jistiny vyhověl a co do částky 1.500 Kč jistiny zamítl. Stejně tak ji zamítl i co do částky úroku 872 Kč, poplatku za správu úvěru 686 Kč a poplatku za hotovostní výběr 592 Kč a smluvní pokuty 3.500 Kč. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její další ujednání, např. o úroku, poplatku, smluvní pokutě apod. Žalobce má tak nárok jen na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3.500 Kč, odpovídající jistině úvěru, která ještě nebyla žalovanou uhrazena. Z této částky pak je dán i nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.500 Kč za jím požadovanou dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 591,84 Kč, a to podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení. 12. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně byla více úspěšná žalovaná, ta však žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu ani nevyplývají, že by jí vznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu