16 C 62/2021-23 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 4. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.610 Kč zaplatit žalobci do 17. 5. 2019. To však neučinil, když na úvěru ničeho neuhradil. Proto se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 7.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 29. 8. 2020 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 841,44 Kč. 2. Co do částky 3.150 Kč představující smluvní pokutu a kapitalizovaného úroku ve výši 1.710 Kč vzal žalobce svoji žalobu zpět dne 4. 8. 2021. Proto se soud blíže těmito nároky nezabývá, když řízení v této části žaloby zastavil podle § 96 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 17. 4. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.610 Kč zaplatit žalobci do 17. 5. 2019. V řízení nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by na tuto částku žalobci bylo žalovaným cokoliv hrazeno. Smlouva dále obsahuje ujednání o nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalovaného, nákladech vymáhání a ujednání o smluvních pokutách. Soud je s ohledem na výše uvedené zastavení řízení právní blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného tento není schopen jakkoliv doložit. Smlouva o postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce byla uzavřena dne 19. 8. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 9. 3. 2021. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o zápůjčce, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná. 6. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 9. V případě posuzované smlouvy žalobce nedoložil posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato skutečnost má za následek, že žalobce neunesl důkazní břemeno, že by dostál své zákonné povinnosti vyplývající z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. 10. Proto soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalované zápůjčku splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal ve vztahu k této smlouvě z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 7.000 Kč, která představuje žalovaným nezaplacenou jistinu úvěru, která mu byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení. 11. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá hodnotě 68,96 % (7.000 Kč z 10.150 Kč) a neúspěchu 31,04 %. Žalobci tak přísluší z náhrady nákladů řízení 37,92 %. Náhrada nákladů řízení v tomto řízení přitom spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále v nákladech právního zastoupení, představovaných odměnou advokáta podle § 14b (užití §14b je dáno tím, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství žalob ve skutkově a právně naprosto shodných otázkách, kdy v žalobě činí proměnou toliko výše jednotlivých dílčích nároků) spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy v tomto případě náleží za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní upomínku a písemné podání soudu (žalobu) 3 úkony právní služby po 300 Kč. Dále podle vyhlášky přísluší 3 režijní paušály po 100 Kč Náklady právního zastoupení tak celkem činí 1.200 Kč. K částce 1.200 Kč přísluší i 21% DPH ve výši 252 Kč, neboť advokát žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem činí plná náhrada nákladů řízení částku 2.252 Kč. Protože žalobci přísluší na náhradě nákladů řízení jen 37,92 %, byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení v této věci částku 854 Kč k rukám [an