19 C 251/2020-20 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 11. 2020 se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení žalované částky za situace, kdy mezi účastníky byla uzavřena dne 12. 2. 2019 smlouva o výuce v akreditovaném kvalifikačním kurzu [anonymizováno] a o budoucí pracovní smlouvě, na základě které bylo mezi oběma smluvními stranami dohodnuto, že žalobkyně poskytne za úplatu žalovanému výuku v akreditačním kvalifikačním kurzu v období od 25. 2. 2019 do 25. 4. 2019 a za výuku byl sjednán poplatek ve výši 5 800 Kč. V případě, že se žalovaný nebude řádně účastnit výuky, předčasně ukončí studium a nevykoná úspěšně závěrečnou zkoušku, bylo mezi stranami ujednáno, že poplatek za výuku ve výši 5 800 Kč žalobkyni uhradí. Žalovaný kurz zahájil, ale ve sjednaném rozsahu nedokončil. Žalovaný byl vyzván k úhradě poplatku ve lhůtě do 2. 11. 2020. Přes výzvu žalobkyně a přes předžalobní upomínku žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak vedle dlužné jistiny požaduje dále příslušenství úrok z prodlení ode dne 3. 11. 2020. 2. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů obsažených ve spise ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. 3. Podle ustanovení § 4 zákoníku práce řídí se pracovněprávní vztahy tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. 4. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 občanského zákoníku závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 5. Podle ustanovení § 234 odst. 1 zákoníku práce uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu pěti let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil a to i tehdy, když zaměstnanec končí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. 6. Na základě listinných důkazů obsažených ve spise má soud prokázáno, že závazek vniklý na základě smlouvy uzavřené dne 12. 2. 2019 lze posoudit ve smyslu shora citovaných ustanovení, tedy ve spojení s ustanovením § 4 zákoníku práce, dle ustanovení § 1723 občanského zákoníku, když se jedná o tzv. nepojmenovanou smlouvu, přičemž obsahově lze sjednaný závazek posoudit přiměřeně ve smyslu shora citovaného ustanovení § 234 odst. 1 zákoníku práce. Jediným rozdílem je skutečnost, že mezi účastníky k uzavření pracovní smlouvy o výkonu práce žalovaného pro žalobkyni nedošlo. Za této situace soud tedy předmětnou smlouvu posoudil, přičemž dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Žalovaný se zavázal za situace, kdy projevil vážný zájem o budoucí zaměstnání u žalobkyně, absolvovat kvalifikační výuku v akreditovaném kurzu žalobkyně, poplatek za výuku je sjednán v bodě II. bod 1. v částce 5 800 Kč. Jak dále vyplývá z bodu II. bod 4., pro případ předčasného ukončení kurzu se žalovaný zavazuje uhradit uvedený poplatek žalobkyni. Jak dále vyplývá z listinných důkazů obsažených ve spise, a to zejména z přípisu o ukončení vzdělávání ze dne 3. 4. 2019, žalovaný nesplnil podmínky absolvování kurzu. Za této situace tedy vznikl žalobkyni nárok na úhradu sjednané úplaty. Žalovaný byl řádně vyzván předžalobní upomínkou ze dne 15. 10. 2020. S ohledem na uvedené důkazy tedy soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl v celém rozsahu a zavázal žalovaného k úhradě částky 5 800 Kč ve smyslu shora citovaných ustanovení § 1723 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 4 zákoníku práce a ustanovením § 234 odst. 1 zákoníku práce, a to včetně příslušenství úroku z prodlení ode dne 3. 11. 2020 ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když soud má dále prokázáno, že s ohledem na výzvu žalobkyně byl žalovaný povinen poplatek uhradit do 2. 11. 2020 a ode dne následujícího je tedy v prodlení s plněním peněžité pohledávky vůči žalobkyni. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně má ve věci plný úspěch a náleží jí plná náhrada nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále v nákladech právního zastoupení – tří úkonů právní pomoci po 1 500 Kč za úkony převzetí věci, sepisu žaloby a předžalobní upomínky, tří režijních paušálů po 300 Kč za úkony shodné právní pomoci, to vše navýšeno o 21 % DPH, celkem tedy náklady řízení činí 7 534 Kč, které je povinen žalovaný uhradit žalobkyni k rukám právního zástupce ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku tak, jak je patrno z výroku II. tohoto rozhodnutí.