116 C 7/2021-94 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 11. 2019 mezi žalobcem a žalovaným. Tvrdí, že poskytl žalované úvěr ve výši 70.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši efektivní sazby 62,47% ročně splácet v 60 měsíčních splátkách po 3.954 Kč. To však ne zcela učinila, když zaplatila na úvěru jen celkem částku 23.771 Kč a proto se žalobce po žalované domáhá (po částečném zpětvzetí žaloby, které učinil dne 7. 11. 2021 v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku) zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 70.592 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení z částky 74.592 Kč, za dobu od 31. 12. 2020 do 22. 1. 2021 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24.363 Kč za dobu od 23. 1. 2021 do zaplacení, spolu s pohledávkou ve výši 20.247,50 Kč a s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 69.389,27 Kč za dobu od 31. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 275.472 Kč. 2. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby žalobcem dne 7. 11. 2021 co do částky 4.794 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.794 Kč za dobu od 31. 12. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 27,27 % ročně z částky 69.389,27 Kč za dobu od 31. 12. 2020 do zaplacení soud řízení o žalobě podle § 96 odst. 1 o.s.ř. zastavil. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 19. 11. 2019 uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o úvěru na částku 70.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši efektivní sazby 62,47% ročně splácet v 60 měsíčních splátkách po 3.954 Kč, a to počínaje měsícem prosincem 2019, vždy ke každému 24. dni v měsíci. V bodě 6. 3. je uvedeno, že pokud se zákazník ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná do dne podání žaloby uhradila žalobci celkem 23.771 Kč Smlouva dále obsahuje ujednání o nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalované a ujednání o smluvních pokutách. Soud je s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z hodnocení klienta ze dne 19. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce zapsal u žalované, že je rozvedená, zaměstnaná na dobu neurčitou, s maturitním vzděláním, bydlící sama ve vlastním. Uvedl mzdu žalované 24.200 Kč čistého měsíčně. Ve výdajích uvedl životní minimum u žalované 3.410 Kč měsíčně, na bydlení 1.400 Kč měsíčně, ostatní výdaje 100 Kč měsíčně a jako rezervu 1.000 Kč Celkem tedy bez rezervy výdaje za 4.910 Kč měsíčně. Jiné splátky uvedeny nejsou. Jiné další výdaje také ne. Inkasní lístek nebyl žalovanou doložen. Doloženo bylo potvrzení o mzdě za poslední čtvrtletí a výplatka za září 2019. Výpis z účtu žalované doložen nebyl. Z výpisu NRKI a SOLUS soud zjistil, že žalobce nezjistil ve vztahu k žalované žádnou negativní skutečnost. Žalobce vyzval žalovanou k hrazení dlužných splátek úvěru pod hrozbou zesplatnění celého úvěru. Dne 29. 12. 2020 jí oznámením sdělil, že došlo k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. Z úřední činnosti soud je tomuto známa skutečnost, že žalovaná od [právnická osoba] [anonymizováno] čerpala úvěr v červenci 2019 ve výši 20.000 Kč 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘. 9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byť se vztahoval k právní úpravě dané zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je plně aplikovatelný i za úprav dané zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s se