13 C 51/2022-22 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Odůvodnění rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle tohoto ustanovení v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíce únor 2021 až listopad 2021 (celkem 10 měsíčních plateb) v celkové výši 1 350 Kč a zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci do dne vyhotovení žaloby, tj. 15. 2. 2022. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a s tímto postupem účastníci řízení na výzvu soudu souhlasili (resp. žalovaný v rámci fikce doručení dle § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Z předložených listinných důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný byl u žalobkyně přihlášen jako poplatník televizních poplatků od února 2019 a odhlášen doposud nebyl. Za měsíce únor 2021 až listopad 2021 bylo žalovanému předepsáno na televizních poplatcích celkem 1 350 Kč, za 10 měsíců po 135 Kč. Do podání žaloby žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, resp. nebyl prokázán opak vzhledem k procesní nečinnosti žalovaného. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. 6. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 7. Podle § 7 odst. 2 věta prvá zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 8. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Na základě shora předestřené právní úpravy shledal soud žalobu s ohledem na ust. § 7 zákona č. 348/2005 Sb. důvodnou. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky za deset měsíců v období od února 2021 až listopadu 2021, celkem ve výši 1 350 Kč. Poplatky za jednotlivé měsíce byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, vždy k 16. dni v měsíci se tak žalovaný dostal do prodlení s jednotlivými měsíčními platbami. Žalobkyni tím vznikl nárok též na úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci až do 15. 2. 2022 (datum vyhotovení žaloby), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení kapitalizovala na částku 72,30 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I. rozsudku). 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to v celkové výši 600 Kč. Vzhledem k tomu, že soud zastoupení žalobkyně advokátem neshledal jako účelně vynaložené s ohledem na to, že vymáhání dlužných televizních poplatků je záležitost po skutkové i právní stránce jednoduchou a nejedná se o spor vyžadujících specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního oddělení žalobkyně, přistupoval k žalobkyni jako k účastníku nezastoupenému a analogicky aplikoval § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle které žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši dalších 200 Kč za 2 úkony à 100 Kč (příprava a převzetí věci, podání žaloby). Soud v tomto případě postupoval v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12:„ …. České televizi v řízení o vymáhání televizních poplatků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech za zastoupení advokátem. Činnost České televize není výkonem veřejné moci, nicméně lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Je pak žádoucí, aby si činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama.“). Dalšími účelnými náklady řízení je pak zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyní tak činí celkem částku 600 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně (výrok II. rozsudku).