13 C 95/2021-62 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dlužných částek z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 2. 2018 [číslo] smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 12. 2017 [číslo] které byly obě uzavřeny s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Na základě smlouvy ze dne 21. 2. 2018 se do dispozice žalovaného dostalo v hotovosti 26.000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Žaloba dále obsahuje specifikaci dluhu. Na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2017 se v hotovosti do dispozice žalovaného dostalo 14.000 Kč, žalovaný uhradil celkem 6.200 Kč. Žaloba dále obsahuje specifikaci i tohoto dluhu. 2. Usnesením zdejšího soudu č. j. 13 C 95/2021-56 ze dne 17. 3. 2022 byl žalovanému ustanoven opatrovník v osobně advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. 3. Opatrovník se ve věci procesně vyjádřil tak, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce dodržel postup uvedený v § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018-77, a sice:„ Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ Opatrovník dále namítá sjednanou výši úrokové sazby 29 % v rozporu s dobrými mravy, dále uvedl, že mezi oběma smlouvami je velmi krátký časový úsek, tj. již toto počínání žalovaného mělo být vyhodnoceno jako rizikové a nejméně v případě druhého nároku mělo být postupováno při sjednání úvěru obezřetně. Nelze tedy přisvědčit argumentaci žalobce, že postupoval při sjednávání nejméně druhého úvěru obezřetně a dodržel své povinnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že 6. 12. 2017 byla sjednána smlouva o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) mezi [právnická osoba] a žalovaným, na základě které se do dispozice žalovaného dostala v hotovosti částka 14.000 Kč; žalovaný se zavázal uhradit celkový poplatek ve výši 12.283 Kč, který sestává z: úrok 2.504 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení 3.888 Kč, částka za administrativní činnost a komfortní splácení 5.891 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 60 týdenních splátek po 439 Kč s tím, že poslední splátka činila 382 Kč. Žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 6.200 Kč, což vyplynulo z tabulky umoření vyhotovené dne 27. 1. 2020. Další smlouvou o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) uzavřenou mezi týmiž osobami se do dispozice žalovaného dostala částka 26.000 Kč v hotovosti, žalovaný se zavázal uhradit poplatek za zápůjčku ve výši 20.988 Kč, a to: úrok 6.372 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 8.888 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5.728 Kč. Celkovou částku 46.988 Kč se žalovaný zavázal uhradit po 18 splátkách ve výši 2.611 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 2.601 Kč. Na tento spotřebitelský úvěr žalovaný neuhradil ničeho, což vyplynulo z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalovanému oznamováno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k plnění k úhradě dluhu. 5. K výzvě soudu týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto spotřebitele, žalobce sdělil ve svém písemném podání ze dne 21. 7. 2021, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobce odkazuje na zákaznické karty ze dne 21. 2. 2018 a ze dne 6. 12. 2017, poukazuje na pracovní smlouvu, výplatní pásky s tím, že z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku si ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Pokud se jedná o jednotlivé zákaznické karty, tak v zákaznické kartě ze dne 6. 12. 2017 je uvedeno, že žalovaný je nájemník, nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, je ženatý, důvodem zápůjčky jsou svátky. Žalovaný pracuje jako dělník u [právnická osoba], jeho čistý příjem je 9.428 Kč, v rámci běžných měsíčních výdajů je u externích splátek a interních splátek uvedeno 0 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou 2.600 Kč, v textu karty je uvedeno, že byly ověřeny dokumenty pracovní smlouva od 1. 9. 2017 do 30. 6. 2018 a 3 výplatní pásky (dále v textu je uvedeno pouze za měsíce říjen a září 2017). V zákaznické kartě ze dne 21. 2. 2018 je uvedeno, že žalovaný dále pracuje jako dělník u [právnická osoba], jeho čistý příjem je 15.333 Kč, další čisté příjmy domácnosti 14.330 Kč, celkem tedy příjmy 29.663 Kč. V běžných měsíčních výdajích jsou externí splátky uvedeny 0, interní splátky 2.000 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 2.300 Kč. U pracovní smlouvy je uvedeno, že tato je od 1. 8. 2017 na dobu neurčitou a že byly předloženy 3 výplatní pásky za měsíce listopad a prosinec 2017 a leden 2018. Žádná z informací uvedených v zákaznických kartách není doložena jakýmikoliv doklady. 6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spo