16 C 98/2021-90 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Žalobkyně se svojí žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 11. 2021 domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se žalovanou k bytové jednotce [číslo] nacházející se v budově [adresa] v obci [obec] a katastrálním území Valašské Meziříčí, k níž přináleží spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrálního pracoviště Valašské Meziříčí, když uváděla, že reálně dělitelná předmětná nemovitá věc není, sama nemá zájem na odkoupení podílu žalované do svého vlastnictví, a proto navrhovala nařízení soudního prodeje ve veřejné dražbě. Uváděla, že se pokusila jednat s žalovanou před podáním i po podání žaloby o mimosoudním vyřešení věci, ale bez výsledku. Žalovaná souhlasila se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví, když uváděla, že souhlasí s nařízením soudního prodeje ve veřejné dražbě, neboť s žalobkyní se nebylo možno domluvit, přičemž ona sama nemá zájem na odkoupení podílu žalobkyně do svého vlastnictví. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že ve výroku uvedená nemovitá věc je ve vlastnictví žalobkyně a žalované, kdy podíl každé z nich činí ideální jednu polovinu. S ohledem na charakter nemovité věci (bytová jednotka v panelovém domě) soud zjistil, že nemovitá věc není reálně dělitelná. Z tvrzení účastnic soud zjistil, že tyto nemají zájem vyplatit jedna druhou z jejich spoluvlastnického podílu a stát se výlučnou vlastnicí předmětné nemovité věci. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. V této věci nebylo zjištěno žádné skutečnosti, pro kterou by ve věci nemohl být aplikován § 1143 občanského zákoníku. Soud tedy s ohledem na tvrzení účastníků a důkazy provedené v řízení dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zrušení spoluvlastnictví k předmětné nemovité věci. Rozhodl proto, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k bytové jednotce [číslo] nacházející se v budově [adresa] v obci [obec] a katastrálním území Valašské Meziříčí, k níž přináleží spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrálního pracoviště Valašské Meziříčí. Pokud jde o způsob vypořádání, soud postupoval podle § 1147 občanského zákoníku vycházeje ze shodných skutkových tvrzení účastnic a jejich samostatných tvrzení. Nemovitá věc není reálně dělitelná, žádná z účastnic nechce druhou z jejího podílu vyplatit. Jako jediná možnost tedy přichází do úvahy soudní prodej předmětné nemovité věci ve veřejné dražbě, a proto soud rozhodl tak, že nařídil její prodej ve veřejné dražbě s tím, že výslovně neurčil podíly, k jakým se budou podílet na výtěžku z prodeje žalobkyně a žalovaná, neboť jejich podíly jsou shodné a odpovídají ideální jedné polovině. Ve věci byl vypracován znalecký posudek na určení ceny předmětné nemovité věci - bytové jednotky. Každá u účastnic složila na tento zálohu ve výši 3.000 Kč Cena posudku však byla 6.400 Kč. Proto soud rozhodl tak, že Žalobkyně a žalovaná jsou povinny každá zaplatit na nákladech řízení státu částku 200 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tento nárok státu se opírá o § 148 odst. 1 o.s.ř., dle nějž má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř.. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22 platí, že nálezová judikatura Ústavního soudu se nyní přiklání k principu, že v případě iudicia duplex (např. řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o vypořádání spoluvlastnictví) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdežto rozhodnutí podle § 142 odst. 3 téhož zákona bude podmíněno zvláštními okolnostmi případu, zejména pak např. šikanózním výkonem práva či zneužitím práva (viz k tomu nález ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 572/19 a nález sp. zn. I. ÚS 262/20). Z hlediska náhrady nákladů řízení u zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nutno poukázat na skutečnost, že plný úspěch ve věci je dán pouze tehdy, zamítne-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 větě druhé občanského zákoníku. V takovém případě lze hovořit o plném úspěchu či neúspěchu ve věci, čemuž by odpovídalo použití § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Procesní úspěch účastníka však podle recentní nálezové judikatury Ústavního soudu (viz předchozí bod) nelze odvozovat od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Teprve ve fázi rozhodování o vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví se totiž naplno projeví povaha řízení iudicii duplicis, jehož specifika neodpovídají charakteristickým znakům civilního sporu v režimu občanského soudního řádu, a v důsledku toho je stanovování úspěchu jednotlivých účastníků ve věci pro účely rozhodnutí o nákladech řízení velmi obtížné. Vzhledem k tomu, že soud není vázán návrhem žalobce, jde-li o konkrétní způsob vypořádání spoluvlastnictví, nýbrž je vázán posloupností uvedenou v § 1143 a násl. občanského zákoníku, není logické odvíjet procesní úspěch ve věci od toho, co bylo mezi účastníky sporné, a k čemu tedy bylo vedeno dokazování (obvykle právě konkrétní možnosti způsobu vypořádání). Nadto žádná z procesních stran výsledkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví po finanční stránce neztrácí, obě odcházejí od soudu se stejnou majetkovou hodnotou (k okamžiku rozhodnutí ve věci), se kterou do něj vstoupily. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není možné vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, nemohou-li účastníci řízení zcela svými procesními návrhy ovlivnit jeho výsledek. Žádnému z účastníků řízení taktéž nelze klást k tíži, že odmítá určitý způsob vypořádání spoluvlastnictví, ať už z objektivních nebo subjektivních důvodů, neboť to vyplývá z jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu na řízení typu iudicium duplex by měly tvořit případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. S ohledem na výše uvedené a okolnosti tohoto případu nutno uzavřít, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.