18 C 127/2022-80 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 50 421,55 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu smlouvy ke službě [anonymizováno] účet a souvisejících služeb za období (po upřesnění) od 18. 8. 2020 do 6. 3. 2021. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplnil své smluvní povinnosti. 2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění. 4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 12. 2019 uzavřena smlouva ke službě [anonymizováno] účet, a to na základě prostředků komunikace na dálku (verifikační SMS). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému službu [anonymizováno] účet (smlouva ke službě [anonymizováno] účet z 16. 12. 2019 – č. l. 51-52, potvrzení o zaslání ověřovacího kódu – č. l. 69 a interní výpis – č. l. 26). Žalobkyně v rámci kontraktačního procesu vysvětluje svým klientů poměrně detailně průběh registračního procesu (registrační proces – jak vstoupit do [anonymizováno] účtu). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky služby [anonymizováno] účet, které měly blíže upravovat práva a povinnosti smluvních stran. Žalobkyně v dané souvislosti předložila vlastní obchodní podmínky, dále obchodní podmínky k [anonymizováno] účtu a dále obchodní podmínky k [anonymizováno] kartě (Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Všeobecné obchodní podmínky k [anonymizováno] účtu účinné od 1. 8. 2020 a Všeobecné obchodní podmínky k [anonymizováno] kartě účinné od 1. 8. 2020). Tyto smluvní dokumenty měly dotvářet rámec smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouva ke službě [anonymizováno] účet byla sice uzavřena v roce 2019, nicméně z doložených obchodních podmínek k dané službě plyne, že tyto se použijí i pro klienty, kteří smlouvu uzavřeli do dne 31. 5. 2020. Součástí obchodních podmínek ke službě [anonymizováno] účet byl rovněž ceník žalobkyně (Ceník –„ Co vás bude [anonymizováno] stát“). Jakkoliv nebylo zcela jednoznačné, které z doložených dokumentů (obchodních podmínek) tvoří obsah smlouvy, nebylo to pro posouzení věci rozhodující, neboť soud dané nároky s ohledem na níže uvedené závěry neposuzoval jako nároky ze smluvního vztahu. 5. Žalovaný v rámci uzavírání smlouvy poskytl žalobkyni svoji fotografii včetně občanského průkazu (kopie občanského průkazu a fotografie žalovaného – č. l. 25 a 63). V rámci dotazníku žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 21 000 Kč, jeho výdaje činí 6 000 Kč a má výdaje spojené s dluhy ve výši 4 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný a že je vyučen. Z daného výpisu zároveň vyplývá, že žalobkyně ověřila osobu žalovaného v SOLUSu (interní výpis ohledně osoby žalovaného – č. l. 35-36). 6. Žalobkyně dále uzavřela se žalovaným smlouvu o splátkovém limitu, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 5 dílčích úvěrů s celkovou nominální hodnotou 18 872,11 Kč. Tato smlouva byla opět uzavřena na dálku (smlouva o splátkovém limitu a přílohy k této smlouvě – č. l. 13-20, interní výpis dokládající uzavření smlouvy o splátkovém limitu s ověřovacím kódem – č. l. 67-68, interní výpisy dokládající aktivaci jednotlivých dílčích splátkových kalendářů – č. l. 43 -50 a přehled splátkových kalendářů – č. l. 64). V rámci daného smluvního vztahu žalovaný obdržel rovněž kartu, která byla aktivována 11. září 2020 (interní výpis – č. l. 42). 7. Z předloženého přehledu transakcí vyplývá, že za rozhodné období od 18. srpna 2020 do 6. března 2021 čerpal žalovaný celkem 35 698,66 Kč. Při odečtení částky odpovídající dílčím úvěrům podle smlouvy o splátkovém limitu (18 872,11 Kč) zůstává částka 16 826,55 Kč, což odpovídá žalobním tvrzením. Dalšími transakcemi, které časově předcházely období, které specifikovala žalobkyně, se soud nezabýval (přehled transakcí – č. l. 54-62). Z přehledu úhrad (č. l. 65-66) vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 4 186 Kč. 8. Z doložených vyúčtování vyplývá, že žalobkyně vyúčtovávala žalovanému poskytnuté služby, a to vždy měsíčně, kdy z daných přehledů vyplývá výše poskytnutých služeb, vyúčtované poplatky, smluvní pokuty a splátky (vyúčtování za jednotlivé měsíce – č. l. 21-24). Žalovaný byl vyzýván ze strany žalobkyně k plnění, neboť se dostal do prodlení, a to jednak žalobkyní, a následně i právním zástupcem žalobkyně (výzva žalobkyně – č. l. 27 a předžalobní výzva – č. l. 28-29). 9. Žalobkyně dále předložila celkový přehled vyúčtování, z něhož soud nad rámec výše uvedeného žádné další podstatné skutečnosti nezjistil (celkové vyúčtování – č. l. 53). Obdobně soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil z doložené a žalovaným nepodepsané smlouvy ze dne 5. 1. 2021 (smlouva – č. l. 11-12). 10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla tedy dne 16. 12. 2019 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva ke službě [anonymizováno] účet, k níž si žalovaný nechal vystavit i [anonymizováno] kartu. Žalovaný následně využíval služeb žalobkyně včetně„ rozkladu“ některých plateb do dílčích splátek (úvěrů), přičemž ze strany žalobkyně byly žalovanému poskytnuty prostředky celkem ve výši 35 698,66 Kč (16 826,55 + 18 872,11 Kč); žalobkyně v dané souvislosti uváděla částku o 3 723,95 Kč vyšší (kdy daný rozdíl měly představovat úroky přirůstající k jistině), nicméně pro účely určení výše bezdůvodného obohacení (srov. níže) nelze k této částce přihlížet, protože relevantní jsou pouze reálně poskytnuté hodnoty, nikoli jejich příslušenství, které mělo až následně přirůst k jistině. Co se týče úhrad, soud vyšel z upřesněného tvrzení žalobkyně při jednání, že úhrady jsou specifikovány na č. l. 65-66 spisu. Z daných výpisů plyne, že úhrady žalovaného činí celkem 4 186 Kč (501 Kč + 3 685 Kč). 11. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která má charakter bezúčelového spotřebitelském úvěru, jehož podstatou je možnost odložení plateb do sjednaného limitu prostřednictvím [anonymizováno] účtu, a dále v případě smlouvy o splátkovém limitu, uzavřené v rámci daného smluvního rámce, jde o spotřebitelský úvěr do sjednaného splátkového (úvěrového) limitu (společně dále jen„ smlouva o úvěru“ nebo„ smlouva“). Svou povahou jde o revolvingový úvěr, kdy spotřebitel může opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ ZSÚ“). 12. Soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. 13. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně nebyla. Co se týče příjmové stránky žalovaného, vyšel věřitel z toho, co žalovaný uvedl ve své žádosti, tj. z ničím nedoložené částky 21 000 Kč. Věřitel dále žádným způsobem neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, tj. nevyžádal si od žalovaného žádné doklady o výši plateb za bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje, přičemž věřitel neměl informaci ani ohledně typu bydlení žalovaného. Věřitel si nevyžádal ani výpisy z účtu či jiné doklady, na jejichž základě by teprve mohl získat představu o reálných výdajích žalovaného. Rovněž u částky deklarované jako celkové náklady žalovaného (6 000 Kč) lze podle soudu mít důvodnou pochybnost o její správnosti resp. úplnosti. V daném ohledu se tak věřitel zcela spole