18 C 75/2022-33 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného a souvisejících poplatků, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 18. 1. 2021. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli shora uvedeného dne pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění vážící se k provozu motorového vozidla, které se žalobkyně z pozice pojistitele zavázala žalovanému poskytnout, a závazek žalovaného hradit žalobkyni pojistné v částce 6 509 ročně. Celková výše předpisů dlužného pojistného činí 1 842 Kč. Pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného ke dni 29. 4. 2021. V rámci sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění si strany sjednaly poplatek ve výši 300 Kč za upomínku k zaplacení dlužného pojistného i pokus o smír. Žaloba byla v souladu s § 2782 odst. 1 o. z. a § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. shledána jako důvodná, když žalobkyně prokázala existenci nároku na pojistné za období 18. 1. 2021 do 29. 4. 2021 a dohodnuté poplatky ve výši celkem 2 442 Kč a žalovaný neprokázal jejich řádnou úhradu, příp. dřívější zánik pojištění. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak pouze z dlužné jistiny, tj. z neuhrazeného pojistného. Z nákladů spojených s vymáháním pohledávky, které jsou svou povahou příslušenstvím, žalobkyni úroky z prodlení nepřísluší, byť jsou paušalizovány, neboť nebylo prokázáno, že by si strany takový režim sjednaly. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. při aplikaci § 14b advokátního tarifu. Procesně úspěšné žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení v celkové částce 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši celkem 400 Kč, dále z odměny zástupce žalobkyně ve výši 3x200 Kč (ve věci jsou shledávány tři úkony právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) a dále ze tří paušálních náhrad výdajů (3x100 Kč) vážících se k úkonům právní služby. Dále je přiznávána náhrada 21% DPH ve výši 189 Kč. S argumentací žalobkyně ohledně nemožnosti aplikace § 14b advokátního tarifu v daném řízení se soud neztotožnil. Žalobkyně sice nabízí celou řadu pojistných produktů, nicméně jejich obsah a specifika nejsou pro řízení o dlužném pojistném podstatné, v daném řízení je nutné v zásadě tvrdit pouze to, kolik činilo sjednané pojistné a za jakou dobu nebylo hrazeno.