4 C 132/2021-53 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 877,85 Kč s příslušenstvím jako dluhu na revolvingovém úvěru. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný se registroval webové stránce [webová adresa], byl mu zde zřízen uživatelský účet a o ověření jeho úvěruschopnosti dne 21. 4. 2020 uzavřel se společností [právnická osoba] ujednání po poskytnutí revolnigového úvěru, prostřednictvím kterého čerpal částku 22 877,85 Kč se splatností dne 21. 8. 2020. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. Z vyjádření žalobkyně ze dne 1. 10. 2021 vyplývá, že ve smlouvě o revolvingovém úvěru byl dohodnut úrok ve výši 11,75 % měsíčně, dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 15 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta dne 21. 4. 2020, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (tj. 3 x 250 Kč) a z úroku ve výši 7 127,85 Kč, žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, jeho náklady a další důležité právní aspekty. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 21. 4. 2020 (bez podpisu smluvních stran), fotografie muže s přiloženým občanským průkazem, kdy dle občanského průkazu se jedná o žalovaného a obchodních podmínek společnost [právnická osoba] vyplývá, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) ujednání, dle kterého se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku až 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání, žalovaný se zavázal tuto částku splácet pravidelnými splátkami a úvěr bude úročen úrokovou sazbou dle sazebníku, která ke dni uzavření smlouvy činí 11,75 % měsíčně. Žalovaný se zavázal úvěr a úroky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši minimálně 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. V případě prodlení žalovaného se splácením jakékoli částky může [právnická osoba] požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč, úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z čl. 4 vyplývá, že [právnická osoba] na základě žádosti posoudí úvěruschopnost klienta, tuto žádost buď schválí, odmítne nebo mu nabídne uzavření smlouvy s jiným úvěrovým limitem Z potvrzení o provedené platbě ze dne 21. 4. 2020 a loan application info vyplývá, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 21. 4. 2020 poskytnuta částka 15 000 Kč. Z platební informace vyplývá, že dlužná částka žalovaného činí 22 877,85 Kč, skládá se z výběru ve výši 15 000 Kč, 3x náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroků za období čerpání ve výši 7 127,85 Kč, kdy aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti činí 9 918,58 Kč s tím, že datum splatnosti je 21. 8. 2020. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 10. 2020 a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání. 9. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] prostřednictvím webových stránek ujednání, ve kterém se [právnická osoba] zavázala poskytnout mu částku až do výše 80 000 Kč a on se zavázal tyto peněžní prostředky splatit a zaplatit úroky (úroková sazba 11,75 % měsíčně) tak, že je bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách (minimálně 12,5 % nesplaceného úvěru) nebo 1 000 Kč. Bylo prokázáno, že žalovaný dne 21. 4. 2020 čerpal částku 15 000 Kč a ničeho nezaplatil. 10. Mezi smluvními stranami byla za použití prostředků komunikace na dálku dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet a zaplatit úroky. Žalovaný vystupoval v řízení mimo rámec podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel a [právnická osoba] jako podnikatel, na smluvní vztah se tak použijí ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. [právnická osoba] tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky chopen dlužnou částku uhradit. [právnická osoba] však na výzvu soudu nedoložila ani netvrdila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, když žádným způsobem neprokázala, že by její právní předchůdkyni byla výše příjmů a výdajů žalovaného známa. Jelikož [právnická osoba] poskytla úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost ž