4 C 182/2021-41 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 449,80 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalované ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 17. 8. 2018 smlouvu o úvěru s původním věřitelem [právnická osoba], na základě které byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč, která měla být splacena nejpozději do 5. 11. 2018. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 244,80 Kč a případný poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 205 Kč. K uzavření smlouvy mělo dojít dle žalobkyně tak, že se žalovaná zaregistrovala na webových stránkách [webová adresa], byl jí zde zřízen uživatelský účet, žalovaná prostřednictvím svého uživatelského účtu požádala o poskytnutí konkrétního úvěru, který jí byl po posouzení úvěruschopnosti (tj. lustrace v ISIR, CEE, CRKI a BRKI) poskytnut. Dne 17. 8. 2018 byla žalované na jí uvedený účet poskytnuta částka 8 000 Kč. Žalovaná do dnešní doby poskytnutou částku nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalované požaduje uhradit nesplacenou jistinu ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 244,80 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 205 Kč, tedy celkem částku 11 449,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 11. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaná uzavřela za použití prostředků komunikace na dálku se společností [právnická osoba] ujednání, ve kterém se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžitou zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 2 244,80 Kč (celková částka k úhradě tak činí 10 244,80 Kč) do 26. 9. 2018. Z potvrzení o platbě a sdělení [název] [banky] o majiteli účtu ze dne 23. 6. 2021 vyplývá, že na účet žalované byla dne 17. 8. 2018 poskytnuta částka 8 000 Kč. Dle čl. V. smlouvy o spotřebitelském úvěru, může klient požádat o prodloužení doby splatnosti, v případě, že mu bude vyhověno, uzavřou smluvní strany dodatek ke smlouvě zohledňující nový termín splatnosti zápůjčky a klient bude povinen uhradit poplatek za prodloužení termínu splatnosti dle dodatku. Dle čl. 3 všeobecných obchodních podmínek odesláním žádosti klient potvrzuje, že je schopen splatit zápůjčku a poplatek za zápůjčku, pokud má klient o tomto pochybnosti, tak je povinen kontaktovat [právnická osoba] a společně posoudit svoji schopnost splácet. Klient současně dává dle čl. 7 všeobecných obchodních podmínek souhlas s tím, aby [právnická osoba] uskutečňoval dotazy na úvěrové registry případně jiné databáze umožňující jeho posouzení úvěruschopnosti. Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná požádala [právnická osoba] o prodloužení termínu splatnosti zápůjčky o 7 dní, tedy do 5. 11. 2018 a zavázala se zaplatit poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 205 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanou o tomto informovala. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021, včetně dodejky vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání. 10. Na základě výše uvedených důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že se žalovaná registrovala na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a uzavřela s ní ujednání, na základě kterého jí byla poskytnuta částka 8 000 Kč a ona se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši 2 244,80 Kč vrátit do 26. 9. 2018. Následně žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně další ujednání, kterým došlo k prodloužení splatnosti do 5. 11. 2018. Nebylo prokázáno, že by žalovaná na dlužnou částku cokoli uhradila. 11. [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaná povinna peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [právnická osoba] dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. [právnická osoba] tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejich veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Toto dle všeho [právnická osoba] vůbec neučinila a při posouzení úvěruschopnosti žalované se omezila pouze na to, že údajně prověřila nebankovní registry. Dle všeobecných obchodních podmínek mělo k posouzení úvěruschopnosti žalované dojít pouze tehdy, když by si žalovaná nebyla jistá tím, zda bude schopna úvěr splácet. [právnická osoba] tedy postupovala v rozporu s ustanoveními § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když neposoudila úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkou