7 C 171/2021-39 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.100 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvu o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 13.100 Kč, smluvního úroku 23,72 % ročně a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr splnila žalobkyně posouzením informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě zákazníka a dále na základě dokumentů doložených žadatelem. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala. 2. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 6. 2021, číslo jednací 7 C 171/2021-35 ve věci nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – kartou zákazníka ze dne [datum], smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, výzvou k plnění ze dne [datum] včetně dokladu odeslání žalovanému dne [datum]. Z informačního systému soud zjistil, že v letech 2013 [číslo] byly proti žalované zahájeny 4 exekuční řízení a dále že v roce 2011 a 2016 uzavřela žalovaná další smlouvy o spotřebitelských úvěrech s nebankovními poskytovateli úvěrů, dluhy z těchto úvěrů následně nebyly řádně spláceny a byly vymáhány exekučně. Z registr CEO soud zjistil, že žalovaná má jedno dítě narozené v roce [rok]. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: 5. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta finanční částka 10.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací žalované uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem 23,72 % p. a., úrokem ve výši 1.400 Kč, poplatkem za administrativní činnosti 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 17.400 Kč v 58 hotovostních týdenních splátkách do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána ve výši 300 Kč, kdy první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 4.300 Kč. Pohledávka ze smlouvy [číslo] byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 6. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého v každé smlouvě o zápůjčce jednotlivě se předmětné smluvní vztahy řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 29. 12. 2016) a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky). 7. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (platném v době poskytnutí úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 10. [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jako spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právní předchůdce žalobkyně dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výpisem z účtu, výměrem sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. 11. Jak vyplývá z provedeného dokazování, právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka. Dle této karty byla žalovaná svobodná, vedla samostatnou domácnost, v nájemním bytě, nebyla zaměstnaná, pečovala o jedno nezaopatřené dítě ve věku 16 let. Příjmy žalované tvořily státní sociální dávky 12.500 Kč a přídavky na děti 1.000 Kč. Měsíční výdaje žalované jsou vyčísleny částkou 6.300 Kč na nájem a inkaso a dále částkou 4.000 Kč jako výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), Dále je v kartě uvedena částka 200 Kč jako ostatní náklady. Z karty vyplývá, že žadatelka měla další půjčku/úvěr vůči [právnická osoba] s měsíční splátkou 1.220 Kč, tato splátka však není věřitelem zohledněna v měsíčních výdajích. Dále je zde uvedeno, že žalovaná nemá žádné půjčky nebo úvěru mimo [příjmení] [jméno], a že proti osobě žalované je vedena jedna exekuce. K ověření finanční situace doložila žalovaná výměr podpory/důchodu a nájemní smlouvu. 12. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalované v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla právním předchůdcem žalobkyně zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací poskytnutých žalovanou, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti zejména ohledně jejích výdajů. Jako zcela nepodložené a zejména nereálné shledává soud výdaje domácnosti jedné dospělé osoby a jednoho dítěte (stáří 16 let) na jídlo, léky a oblečení ve výši 4.000 Kč. Uvedená částka je mírně nad hranicí životního minima toliko pro jednu osobu. Dluhové zatížení žalované z další půjčky u [příjmení] [jméno] nebylo nijak zohledněno v měsíčních výdajích žalované a další dluhové zatížení žalované nebylo nijak ověřováno, byť z karty klienta vyplývá, že proti žalované byla vedena nejméně jedna exekuce. Právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření dluhového zatížení výpisy z registru dlužníků NRKI/BRKI a rejstříku zahájených exekucí. 13. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. 14. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. 15. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva absolutně neplatná. 1