7 C 267/2020 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.084 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [IČO] a žalovaným. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 6.084 Kč, smluvního úroku 20,98 % ročně a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny 4.857,97 Kč od [datum] do zaplacení. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval. 2. Žalovaný se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2020, číslo jednací 7 C 267/2020-36 ve věci nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s navýšením v celkové výši 2.955 Kč. Dále byl ve smlouvě sjednán poplatek za zařazení do pojišťovacího programu ve výši 129 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 8.084 ve 43 hotovostních splátkách do rukou oprávněného zástupce nebo zmocněnce právní předchůdkyně žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána ve výši 188 Kč, kdy první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. Žalovaný na svůj dluh uhradil 2.000 Kč. Požadovaný úrok 20,98 % ročně není sjednán ve smlouvě o půjčce, je upraven ve smluvních podmínkách, které nejsou opatřeny podpisem žalovaného. Pohledávka ze smlouvy [číslo] byla platně postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 6. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě se oba smluvní vztahy řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky). 7. Dle ustanovení § 2390, občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Dle ustanovení § 1879 a § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání zapůjčené částky, kterou měl právní předchůdce žalobkyně obdržet celkem, v souvislosti s poskytnutím zápůjčky a to bez ohledu na řádné a včasné plnění dlužníka či jeho prodlení, částka 2.955 Kč (bez poplatku za pojištění 129 Kč), což při přepočtu na smluvní úroky ze zápůjčky představuje 71,47 % ročně (neboť zápůjčka byla poskytnuta na 43 týdnů). 12. Dle ustálené judikatury (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, spisová značka 33 Odo 236/2005) se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 13. Soudu je známo, že v případě poskytování peněžních prostředků nebankovními subjekty, je vyžadováno pouze minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli též vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Jelikož však žalovaný při uzavírání a plnění obou smluv o zápůjčkách vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, posuzoval soud přiměřenost jednotlivých smluvních ujednání z hlediska dobrých mravů. Dobré mravy plní funkci krajního korektivu platnosti právního jednání v případech, kdy právní jednání nemůže obstát pro zjevný rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, popř. pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky, které takové právní jednání zakládá. 14. K datu 1/2015 se úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR pro úvěry se splatnostní do jednoho roku pohybovaly ve výši 8,23 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Byla-li zápůjčka žalovanému poskytnuta s úrokem dle shora uvedeného přepočtu ve výši 71,47 % ročně, pak takto sjednaný úrok více než osminásobně převyšuje úrokovou sazbu poskytovanou bankami ve shodném období. 15. Soud má za to, že i přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z rychlé zápůjčky byl úrok (poplatek) ve smlouvě o zápůjčce [číslo] sjednán v rozporu s dobrými mravy a smluvní ujednání o něm je tak absolutně neplatné. 16. Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak soud v souladu s ustanovením § 2048 a násl. občanského zákoníku k ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá (srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 19C 344/2016). S ohledem na nálezovou judikaturu, pak soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvním úroku z úvěru ve výši 20,98 % ročně s odkazem na smluvní podmínky je absolutně neplatné. 17. Po zhodnocení předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný částečně. Žalovanému poskytnuta částka 5.000 Kč, smlouvou byl platně sjednán poplatek za životní pojištění 129 Kč, žalovaný na svůj dluh zaplatil 2.000 Kč. Žalovaný toto skutkové tvrzení žalobkyně nepopřel, žalobkyně tuto skutečnost uvedla přímo v žalobě. K úhradě tak zůstává částka 3.129 Kč, soud tuto částku žalobkyni přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.129 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž k datu [datum] zákonný úrok z prodlení kapitalizoval částkou 1.012,40 Kč. Ve zbývající části byla žaloba, jako nedůvodná zamítnuta. 18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 6.084 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla co do částky 3.129 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 2,86 % (čistý úspěch). Vzhledem tomu, že žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 19. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.