11 C 18/2018-66 — Okresní soud ve Vyškově

1. Rozsudkem pro uznání byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 60 812 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), výrokem II. bylo žalovanému uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení částkou 14 838,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud své rozhodnutí odůvodnil ustanovením § 153a odst. 3 o. s. ř., § 153a odst. 4 o. s. ř. a citoval i ustanovení § 114b odst. 2, 3, 4 a 5 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku pro uznání podal odvolání žalovaný, který stručně popsal skutkovou stránku věci včetně toho, že do prodlení se zaplacením kupní ceny bylo způsobeno žalobkyní a nelze je přičítat k tíži žalovaného, a současně požádal soud o prominutí lhůty stanovené v platebním rozkaze (30 dnů k vyjádření ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu) s tím, že ke zmeškání došlo v důsledku přechodné zdravotní indispozice na straně právního zástupce žalovaného. Soud I. stupně rozhodl usnesením č. j. 11 C 18/2018-32 o zamítnutí návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty pro podání odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 12. 3. 2018, čj. 11 C 18/2018-18, odvolání žalovaného pak Krajský soud v Brně svým usnesením č. j. 16 Co 296/2018 – 48 ze dne 10. 4. 2019 výše citované usnesení zrušil, když dospěl k závěru, že prodloužit lhůtu (30 dnů) by bylo možno pouze do uplynutí stanovené doby, ne po vyhlášení rozsudku pro uznání v této konkrétní věci a vydané usnesení soudu I. stupně jako nesprávné, kdy nemůže být vůbec vydáváno, zrušil. Rozsudkem č. j. 16 Co 295/2018-51 ze dne 10. 4. 2019 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení; v rámci poučení byli účastníci poučeni, že proti rozhodnutí výše citovanému není dovolání přípustné. K podané ústavní stížnosti ze strany žalovaného s ohledem na nesprávné poučení o odvolání pak Ústavní soud ve svém nálezu II. ÚS 2404/19 konstatoval, že poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je nepřípustné, je nesprávné, a rozhodnutí Krajského soudu bylo zrušeno pro porušení práva stěžovatele (žalovaného) na soudní ochranu zaručené ustanovením čl. 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod. Pochybením soudu I. stupně došlo bez dalšího k založení spisu a teprve až na podnět právního zástupce žalovaného z 8. 11. 2021 došlo ze strany soudu I. stupně k předložení věci k dalšímu odvolacímu řízení. 3. Odvolací soud poučil účastníky prostřednictvím jejich právních zástupců dle ustanovení § 214 odstavec 3 o. s. ř. a s o hledem na souhlas stran (za použití ustanovení § 101 odstavec 4 o. s. ř.), jednání nenařizoval a přistoupil toliko k vyhlášení svého rozhodnutí. 4. Stejně jako v případě svého prvého rozhodnutí odvolací soud opětovně konstatuje, že platební rozkaz, který byl doručen žalovanému spolu s žalobou do vlastních rukou, byl sice napaden neodůvodněným odporem, avšak žalovaný se přes řádné poučení ve stanovené třicetidenní lhůtě ve věci samé k žalobě nevyjádřil, byl poučen o možnosti vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř. Jelikož byly splněny všechny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, když se jedná o věc, v níž bylo možno uzavřít smír, bylo tímto rozsudkem pro uznání rozhodnuto a úspěšné žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení tak, jak v bodě 10 odůvodnění rozsudku řádně vyčísleno. Žalovaný byl zároveň poučen, že odvolání proti rozsudku pro uznání může obsahovat pouze důvody, které spočívají v nesplnění podmínek, za nichž rozhodoval věcně příslušný soud I. stupně, rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučen soudce nebo soud I. stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, popřípadě že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. 5. Odvolací soud poté, co se danou věcí opětovně zabýval, zjistil, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné pouze z důvodů soudem I. stupně přesně uvedených, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 6. Je skutečností, že ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl doručen spolu s žalobou do vlastních rukou žalovanému. Platební rozkaz obsahoval nejenom uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalovanou částku a nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně, ale obsahoval také jasné poučení, že pro případ, že bude podán odpor, soud ukládá žalovanému, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem a pokud nárok uplatněný v žalobě neuzná, že je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Nemohl-li by žalovaný podat ve stanovené lhůtě vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty soudu sdělit, jaký vážný důvod mu v tom brání. Na výzvu soudu je povinen tvrzený vážný důvod prokázat. V poučení proti uvedenému odporu bylo uvedeno, že pakliže žalovaný proti platebnímu rozkazu podá včas odpor a jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř. 7. Odpor proti platebnímu rozkazu byl žalovaným podán bez jakéhokoliv odůvodnění dne 27. 3. 2018 s tím, že bude doplněn, což se však nestalo. Platební rozkaz byl doručen žalovanému 26. 3. 2018, lhůta 15 dnů pro podání odporu uplynula 11. 4. 2018 a lhůta 30 dnů soudem stanovených k vyjádření pak uplynula dnem 11. 5. 2018, když posledním dnem třicetidenní lhůty byl den 10. 5. 2018. Jednání ve věci samé, kdy se jednalo toliko o vyhlášení rozsudku, bylo nařízeno na den 31. 5. 2018, kdy u tohoto jednání byl rozsudek pro uznání vyhlášen. 8. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení jemu předcházejícího dospěl k totožnému závěru jako u svého předchozího rozhodnutí, tedy že byly splněny veškeré podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Povaha věci umožňovala uzavřít a schválit smír. Platební rozkaz, který byl žalovanému řádně doručen spolu s žalobou, převzal osobně žalovaný do vlastních rukou, proti platebnímu rozkazu podal včasný odpor, nicméně nevyjádřil se ke skutkovým okolnostem sporu, na kterých staví svoji obranu, a neoznačil žádné důkazy. Lhůta 30 dnů tak marně uplynula. Žalovaný byl poučen o fikci uznání nároku uplatněného žalobou. Jedná se o zákonnou fikci uznání nároku, která je v této podobě sankcí za nečinnost žalovaného, který se ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádřil a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání (ani nepožádal o prodloužení soudcovské lhůty, jak rozebráno v samostatném usnesení) a o následku, který pro něj jeho nečinnost měla, byl řádně poučen. 9. Samotný fakt, že žalovaný podal odpor proti řádně doručenému platebnímu rozkazu, nemohl zabránit nástupu fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. (I. ÚS 1024/15, 21 Cdo 628/2013). 10. Odvolací soud tudíž neshledal žádné důvody, pro které rozsudek pro uznání neměl být vydán, a proto napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 11. S ohledem na vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného, když navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného a účast právního zástupce žalobkyně u odvolacího jednání dne 10. 4. 2019 (po zrušení rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 10. 4. 2019 bylo rozhodováno bez nařízení jednání a rozsudek byl dne 5. 1. 2022 toliko vyhlašován žádné další náklady odvolacího řízení nevznikly), byly úspěšné žalobkyni za odvolací řízení přiznány náhrady nákladů řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.), a sice odměna za dva úkony po 3 540 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, DPH 1 612,80 Kč, celkem 9 293 Kč, a to ve smyslu vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění pozdějších předpisů a jeho příslušných ustanovení, která byla citována již v rozhodnutí soudu I. stupně. Lhůta k úhradě této částky byla žalovanému určena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že platebním místem je právní zástupce žalobkyně.