12 C 13/2022-26 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3.510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ze žalované částky s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník do příslušné evidence. Žalovaný však nedostál své zákonné poplatkové povinnosti a i přes výzvu žalobce nezaplatil televizní poplatky za období od listopadu 2018 do prosince 2020. Z uvedeného důvodu se proto žalobce domáhá práva na zaplacení televizních poplatků včetně kapitalizovaného příslušenství. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti. 4. Z výpisu z evidence České pošty ze dne [datum], že žalovaný se přihlásil jako televizní poplatník od dubna roku 2012. Z listiny nazvané jako„ Specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení“, že úrok byl za období od 16. 11. 2018 do 15. 7. 2021 kapitalizován částkou 488,22 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 15. 5. 2021, že žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dluhu, kdy výzvu si osobně převzal dne 21. 5. 2021 (viz. dodejka č.l. 16). 5. Žaloba je důvodná. 6. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 cit. zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaný je poplatníkem televizních poplatků a nesplnil svou zákonnou povinnost a poplatky v rozhodné době i přes výzvu žalobce neuhradil, soud proto s ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobnímu nároku vyhověl a žalovaného zavázal platební povinností, jak vyplývá z výroku shora s tím, že žalovaný je současně vedle jistiny povinen zaplatit žalobci příslušenství, které žalobce požaduje ode dne prvního dne prodlení, tj. od 16. 11. 2018 do 27. 10. 2021, tj. do dne podání žaloby v zákonné výši, jak je stanoveno nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, účinném v době vzniku prodlení, a to § 2 tohoto nařízení, kdy výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Rozhodnutí o příslušenství z přisouzené částky je tedy výrazem aplikace ust. § 1970 o. z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, jehož výši stanoví prováděcí předpis, platný v době vzniku prodlení. 8. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této věci, kdy předmětem řízení byl spor o zaplacení televizních poplatků, okresní soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky byl vázán nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který mj. vyložil, že„ Pokud totiž agendu televizních poplatků (Česká televize) sama spravuje... pak se racionální smysl zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize, nadto lze – podle Ústavního soudu – vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 poskytovat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama...“. Proto byla-li i v této věci Česká televize coby procesně úspěšná žalující strana zastoupena advokátem, je povinností soudu přihlédnout, resp. respektovat v této s cit. nálezem Ústavního soudu skutkově obdobné věci právní názor Ústavního soudu, což přivodilo ten závěr, že náklady spojené s právním zastoupením žalobce nelze v tomto řízení považovat za účelně vynaložený výdaj. Protože jiná situace panuje ohledně žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, byl pouze tento výdaj soudem shledán jako žalobcem účelně vynaložený, což se projevilo ve výroku II., který je v tomto směru odrazem aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř. ve světle již citovaného nálezu Ústavního soudu. Dále soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení dle § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89 exekučního řádu, a to za dva úkony (návrh ve věci samé, výzva k plnění) po 100 Kč, tj. 200 Kč. 9. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).