4 C 218/2021-36 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč s příslušenstvím, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 435 Kč. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela na svých webových stránkách [webová adresa] dne 4. 2. 2020 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč ve třech měsíčních splátkách. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila. Žalobkyně žalovanou celkem čtyřikrát vyzvala k úhradě dlužné částky, za tyto výzvy žalobkyně účtuje částku 2 000 Kč jako náklady vymáhání. Žalobkyně tak po žalované požaduje uhradit částku 24 000 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 15 000 Kč a poplatku ve výši 9 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 000 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, náklady uplatnění pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 435 Kč. Na výzvu soudu se žalobkyně dne 1. 10. 2021 vyjádřila k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované tak, že se žalobkyně dotazovala na příjmy a výdaje žalované, která uvedla, že je OSVČ, má příjmy ve výši 82 198 Kč měsíčně, její měsíční výdaje činí 40 000 Kč, má tři nezletilé děti a bydlí ve vlastním objektu. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ustanovení § 122 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 7. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Dle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Z výpisu z centrální evidence exekucí a přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018 žalované soud zjistil, že proti žalované není vedeno žádné exekuční řízení a její příjmy z podnikání za rok 2018 činí 992 886 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 2. 2020, kterou žalovaná podepsala zadáním PIN kódu, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem ve výši 9 000 Kč vrátit. Zápůjční úroková sazba činí 0 %. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zápůjčku a poplatek vrátit ve třech pravidelných rovnoměrných splátkách ve výši 8 000 Kč (třicátý, šedesátý a devadesátý den po poskytnutí zápůjčky). Roční procentní sazba nákladů činí 1 791 %. Dle čl. 2 v případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazků dle této smlouvy se žalovaný zavazuje zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Žalovaný je dále dle smlouvy povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s jeho prodlením, kdy dle rozpisu sazeb činí náklady na písemnou upomínku 500 Kč. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že tyto tvoří nedílnou součást smlouvy a blíže upřesňují jednotlivá práva a povinnosti smluvních stran, přičemž byly rovněž žalovanou podepsány zadáním PIN kódu. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že na účet žalované byla dne 4. 2. 2020 poskytnuta částka 15 000 Kč. Z upomínky ze dne 8. 3. 2020, upomínky ze dne 19. 3. 2020, oznámení o zesplatnění úvěru – výzva k úhradě ze dne 6. 6. 2020, opakovaná výzva k úhradě ze dne 15. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě jednotlivých splátek a následně k úhradě celé částky. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 3. 2021, včetně podacího lístku vyplývá, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost jejího soudního vymáhání. 11. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela s žalovanou prostřednictvím jejich webových stránek ujednání, na základě kterého poskytla žalované na její bankovní účet částku 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 9 000 Kč ve třech splátkách. Žalovaná na toto ujednání ničeho neuhradila. 12. Žalobkyně jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřely dne 4. 2. 2020 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaná povinna peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byla žalobkyně dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr, což žalobkyně splnila a po ověření, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, zápůjčku poskytla. 13. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úrok