4 C 267/2021-63 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 9 773,50 Kč z titulu smlouvy o úvěru, který žalovaný uzavřel dne 4. 10. 2019 s původním věřitelem, společností [právnická osoba] a na základě kterého byla žalovanému poskytnuta částka 5 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku 5 500 Kč vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 273,50 Kč do 25. 10. 2019, avšak žalovaný tuto částku nevrátil a pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Na výzvu soudu k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dne 18. 1. 2022 uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a žalobkyně neměla pochybnosti o ohledně platební schopnosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 9. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 3. 10. 2019 vyplývá, že žalovaný uzavřel za použití prostředků komunikace na dálku se společností [právnická osoba] ujednání, ve kterém se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 5 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 273,50 Kč (před slevou) nebo 1 633,50 Kč (po slevě), kdy roční zápůjční úroková sazba činí 40 % a splátka je splatná k 25. 10. 2019. Z potvrzení o platbě vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 4. 10. 2019 odeslána částka 5 500 Kč od společnosti [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 4. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaného o tomto informovala. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2021, včetně dodejky vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání. 10. Na základě výše uvedených důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že se žalovaný registroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a uzavřel s ní ujednání, na základě kterého byla na jeho bankovní účet poskytnuta částka 5 500 Kč a on se zavázal tuto částku vrátit do 25. 10. 2019 spolu s poplatkem ve výši 4 273,50 Kč (respektive po slevě ve výši 1 633,50 Kč). Nebylo prokázáno, že by žalovaný na dlužnou částku cokoli uhradil a pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 11. [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla na bankovní účet žalovaného poskytnuta částka ve výši 5 500 Kč. V souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byla společnost [právnická osoba] dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. [právnická osoba] tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Toto dle všeho společnost [právnická osoba] vůbec neučinila a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného se omezila pouze na to, že údajně prověřila nebankovní registry (toto však nebylo žádným způsobem prokázáno). [právnická osoba] tedy postupovala v rozporu s ustanoveními § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když neposoudila úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Navíc soud z centrální evidence exekucí zjistil, že proti žalovanému bylo v letech 2015, 2016 a 2017 vedeno několik exekučních řízení, je tak zřejmé, že platební morálka žalovaného nebyla dobrá. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalovaný tak měl částku 5 500 Kč, která mu byla prokazatelně na jeho účet poskytnuta žalobkyni, vrátit, a to dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud vycházel z toho, že si žalovaný se společností [právnická osoba] dohodl splatnost pohledávky do 25. 10. 2019, tuto lhůtu tak soud považuje za dobu vrácení odpovídající možnostem žalovaného, když žalovaný tuto lhůtu pro vrácení dlužné částky nijak nerozporoval. Jestliže tedy žalovaný částku 5 500 Kč nevrátil do 25. 10. 2019, následující den se dostal s její úhradou do prodlení a je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen uhradit i zákonný úrok z prodlení z této částky. Žalovaný je jistinu ve výši 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení povinen zaplatit žalobkyni, na kterou pohledávka ze smlouvy přešla. Jelikož byl žalovaný z důvodu neposouzení úvěruschopnosti povinen zaplatit pouze poskytnutou jistinu ve výši 5 500 Kč se zákonným úrokem, byl nárok žalobkyně ve zbývajícím rozsahu (tj. co do poplatku ve výši 4 273,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 4 273,50 Kč od 26. 10. 2019 do zaplacení) zamítnut. 12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Pokud jde o výši nákladů právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., konkrétně z ust