7 C 100/2022-56 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 7 355,18 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 7 355,18 Kč. Žalovanému bylo vyplaceno 5 000 Kč dne [datum] převodem na jeho účet. Totožnost žalovaného byla ověřována z kopie občanského průkazu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději dne [datum]. Úvěruschopnost ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, které zohlednil minimálně ve výši životního minima 3.410 Kč. Dále byl žadatel lustrován v databázi ISIR, CEE, CRKI, UCB. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní smlouvu o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s úvěrovým limitem až 80 000 Kč. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka 5 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr spolu s úrokem 10,5 % měsíčně v měsíčních splátkách ve výši 11% nesplaceného úvěru. Pohledávka ze smlouvy byla platně postoupena na žalobkyni. Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho nesplatil. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr lustrací v databázi ISIR, CEE, SIOLU, NRKI a BRKI a z prohlášení žadatele, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen zápůjčku splatit. 6. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil., že v roce 2022 byla proti žalovanému zahájena celkem 4 občanskoprávní řízení k vymožení peněžitého plnění, z nichž tři se vztahují k nebankovním úvěrům, poskytnutým žalovanému v květnu 2021. 7. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil nepravidelné příjmy od [právnická osoba] a.s., [právnická osoba] [webová adresa], a.s., které jsou provozovateli sázkové kanceláře. Dále soud zjistil, že z účtu žalovaného byly prováděny časté úhrady platební kartou a prostřednictvím terminálu [právnická osoba] a GOPAY v hodnotách 200 až 1 500 Kč a jedná se o sázky na uvedených portálech sázkových kanceláří. Například v měsíci březnu 2021 dosáhly tyto sázky nejméně 81 130 Kč. Z výpisu z účtu za měsíce březen a duben 2021 soud také zjistil, že žalovaný čerpal další nebankovní úvěry u [právnická osoba] s.r.o. 8. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a bezdětný s adresou pobytu [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. 9. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] ke dni [datum], k adrese pobytu žalovaného při sjednávání úvěru, soud zjistil, že budova [adresa] – objekt k bydlení byla jako součást pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví [územní celek]. 10. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov ze dne [datum] soud zjistil, že od [datum] je žalovaný zaměstnán u firmy [právnická osoba] 11. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 16. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum], vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 17. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. 18. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-