7 C 137/2021-65 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 2. 2021, ve znění doplnění ze dne 9. 6. 2021, domáhá po žalované zaplacení částky 4.999 Kč, smluvní pokuty 258 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr 4.999 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem za poskytnutí, ve 12 měsíčních splátkách po 892 Kč, počínaje dubnem 2014. Úvěr byl žalované vyplacen dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě. Pro nesplácení byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 4.999 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z úvěru od [datum] v sazbě 13,52 % ročně, což je sazba stanovená v souladu s §1802 občanského zákoníku, pro případ nejsou-li ujednány úroky z úvěru. Tato sazba odpovídá úrokům obvyklým, požadovaným za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka a době uzavření smlouvy. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty 2 x 71,36 Kč, což je 8% z výše splátky číslo 1 a 2 za prodlení přesahující 15 dní a smluvní pokutu 1 x 115,96 Kč, což je 13% z výše splátky číslo 2 a prodlení přesahující 30 dní, to vše v souladu s ujednáním čl. 10 smlouvy. Celkem na smluvních pokutách požaduje žalobkyně zaplacení 258 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 4.999 Kč od [datum] do zaplacení. Podáním ze dne [datum] doplnila žalobkyně skutková tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Dle názoru žalobkyně se na předmětný smluvní vztah nevztahuje zákon č. 145/2010 Sb., neboť dle ustanovení § 2 tohoto zákona je limit poskytnutého úvěru stanoven od 5.000 Kč a žalovanému bylo poskytnuto 4.999 Kč. Přesto však žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila, na základě údajů uvedených samotnou žalovanou zaznamenaných v kartě klienta a doložených cestovním dokladem žalované obsahujícím povolení k pobytu platným do [datum] a potvrzením zaměstnavatele o výši příjmů. Žalobkyně zjistila, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s klientem doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně dále uvedla, že se jednalo o úvěr s nižší vyplacenou částkou a tedy nižším potencionálním rizikem v případě nesplácení. 2. K vymožení pohledávky bylo vedeno rozhodčí řízení, exekuční řízení bylo následně zastaveno pro neplatnost rozhodčího nálezu. Ke dni podání žaloby nebylo žalovanou zaplaceno ani v rámci exekučního řízení vymoženo ničeho. 3. Žalovaná se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná. 4. K jednání nařízenému ve věci dne [datum] se dostavil zástupce žalobkyně. 5. Soud jednal v nepřítomnosti žalované a provedl dokazování listinnými důkazy: Potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne [datum], kopií průkazu o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie, kartou klienta, hodnocením klienta ke smlouvě [číslo] ze dne [datum], smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], smluvními ujednáními smlouvy o úvěru opatřenými podpisem žalované, oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] spolu s dodejkou ze dne [datum], fakturou [číslo] ze dne [datum], fakturou [číslo] ze dne [datum], platební bilancí smlouvy [číslo] částečným výpisem z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] a poštovním podacím archem ze dne [datum], výpisem ze systému časových řad [příjmení] [příjmení]. Z připojeného exekučního spisu sp.zn. 25 EXE 3218/2014 provedl soud důkazy rozhodčím nálezem rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], č. j. 103 Rozh 5420/2014-7 ze dne 8. 9. 2014, usnesením Okresního soudu ve Vyškově č. j. 25 EXE 3218/2014-48 ze dne 15. 4. 2020, usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 12 Co 301/2020-83 ze dne 6. 1. 2021, hodnocením klienta ze dne 20. 3. 2014, výpisem záznamu registru SOLUS a výpisem z nebankovního registru klientských informací. 6. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu: 7. Žalovaná uzavřela dne [datum] se žalobkyní smlouvu o úvěru ve výši 4.999 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit úvěr spolu s úrokem 396,46 %, tedy celkovou částku 10.700 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 892 Kč. Přípisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno schválení úvěru po posouzení úvěruschopnosti žalované a vyplacení úvěru, oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno poštou na korespondenční adresu dle smlouvy. Spolu s oznámením byl žalované zaslán splátkový kalendář s rozpisem splátek splatných od [datum] do [datum]. Dne [datum] byl úvěr ve výši 4.999 Kč vyplacen na účet žalované uvedený ve smlouvě, vedený u [právnická osoba] na jméno [anonymizováno]. Žalovaná ke dni podání žaloby ničeho nesplatila. Žalobkyně prověřila schopnost žalované řádně hradit úvěr na základě informací poskytnutých klientem a uvedených v kartě hodnocení klienta. Dále prověřila žalovanou v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a registru [příjmení]. Z doloženého výpisu z databáze SOLUS bez uvedení data soud zjistil, že k žalované nebyla evidována dlužná částka po splatnosti, klientovi nebyl přiřazen žádný příznak. Z doloženého výpisu z NRKI bez uvedení data, soud zjistil, že žalované nebylo přiřazeno žádné skore ani kod příznaku. Z uvedených registrů tedy nelze zjistit žádné relevantní informace ohledně majetkové situace žalované. Z karty hodnocení klienta a potvrzení o zaměstnání soud zjistil, že žalovaná byla v době sjednání úvěru zaměstnancem firmy [jméno] [příjmení], se sídlem [obec] s příjmem 5.500 Kč. Dále žalovaná v kartě uvedla, že je rozvedená, má maturitu, forma bydlení je označena„ jiné“. Jako měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 3.800 Kč, která dle žalobkyně vychází z paušální částky pokrývající životní minimum a náklady spojené s výživou a zajištěním základních potřeb. Z úřední činnosti soudu je známo, že tato částka je uváděna pravidelně i v jiných smlouvách ve vztahu k jiným žadatelům o úvěr, a jedná se tak o zmechanizovaný a konstantní systém vyjádření fixních nákladů předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr. V hodnocení klienta nejsou uvedeny žádné splátky půjček, úvěrů atd. a dále v položce nájemné, inkaso, doprava, ostatní částka 4. 000 Kč. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná nedisponuje žádnými volnými zdroji, naopak její měsíční příjem nepokrývá ani paušálně stanovené výdaje a náklady na bydlení (- 2, 300 Kč). 8. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil mimo jiné, že rozsudkem č. j. 7 C 259/2017 – 31 ze dne 1. 3. 2018 byl právnímu nástupci žalobkyně přiznán nárok na zaplacení dluhu vůči žalované ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum]. Půjčka ve výši 10.000 Kč byla poskytnuta žalobkyní žalované před uzavřením smlouvy, jež je předmětem tohoto řízení a nebyla řádně uhrazena. K postoupení pohledávky z této smlouvy došlo až dne [datum], tedy po uzavření smlouvy o úvěru. K vymožení pohledávky žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo vedeno rozhodčí řízení. Exekuce dle rozhodčího nálezu rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], č.j. 103 Rozh 5420/2014-7 ze dne 8. 9. 2014 byla usnesením Okresního soudu ve Vyškově č. j. 25 EXE 3218/2014-48 ze dne 15. dubna 2020 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 12Co 301/2020-83 ze dne 6. ledna 2021 zastavena jako nepřípustná, z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy. V průběhu exekučního řízení nebylo ničeho vymoženo. 9. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník. 10. Podle ustanovení § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. 11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Předmětný úvěr byl žalované poskytnut ve výši 4.999 Kč, tedy ve výši je