7 C 166/2022-44 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení dle žaloby ze dne 21. 3. 2022 je zaplacení částky 8 525 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, z titulu neuhrazeného dluhu žalovaného ze smlouvy o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ze dne [datum] prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě dluhu a poplatku za poskytnutí ve výši 165 Kč do 24 měsíců. Smlouvou byly dále sjednány volitelné služby za poplatky - 99 Kč měsíčně poplatek za bezpečnou splátku a 49 měsíčně poplatek za SMS servis. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně v souvislosti s nesplacením úvěru účtuje žalovanému náklady vzniklé v souvislosti s vymáháním dlužné částky a to 2 x 500 Kč jako smluvní pokutu a 460 Kč jako účelně vynaložené náklady vymáhání. Žalobkyně požaduje zaplacení neuhrazené jistiny dluhu 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 165 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za SMS servis 196 Kč, úroku 735 Kč, účelně vynaložených nákladů 460 Kč a smluvních pokut 1 573 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 60,38 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 8 525 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posuzována zjišťováním kreditního skore, na základě klientských informací, lustrací registrů CEE, ISIR, NRKI, SOLUS. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 9. 5. 2021 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě smlouvy byla žalovanému dne [datum] vyplacena částka 5 000 Kč na jeho účet. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě creditscoringu, vycházejícího z informací od žadatele a dále lustrací žadatele v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. K ověření informací byla žadatelem poskytnuta kopie občanského průkazu a osvědčení existence bankovního účtu u ČSOB. 6. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. 11. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. 12. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny ani příjmy ani výdaje žadatele o úvěr. Žalobkyně v rámci skutkových tvrzení nijak neupřesnila, z jakých údajů vycházela při zjišťování příjmů a výdajů žalovaného, nepředložila žádné důkazy k prokázání splnění své povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele. Soud proto uzavřel, že daném případě poskytovatel úvěru provedl posouzení toliko formálně, zaměřil se pouze na ověření předchozího dluhového zatížení žalovaného, nezkoumal příjmy ani pravidelné výdaje žalovaného a spokojil se s nedostatečnými podklady, to vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána byla. 13. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti (existence bankovního účtu + lustrace v systému SOLUS a NRKI/BRKI) nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o skutečných příjmech a výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr (ať už v jakékoli výši) poskytnout. 14. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně povinnost posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, v důsledku čehož je smlouva o úvěru ze dne 10. 5. 2021 neplatná. Nároky žalobkyně vůči žalovanému jsou tak omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. 15. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 5 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 5 000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od 1. 3. 2022 tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne 28. 1. 2022, do zaplacení a tento úrok k datu 21. 3. 2022 kapitalizoval částkou 33,80 Kč. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 26. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalovanému doručovány náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době čtyř měsíců od právní moci rozsudku, tak ab