7 C 177/2021-34 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 18.300 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 18.300 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem 4.632 Kč nejpozději do [datum] v jediné splátce. Žalovaná na svůj dluh ničeho nezaplatila. Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalované poslední upomínku před podáním žaloby dne [datum]. 2. Podáním ze dne [datum] (k výzvě soudu) doplnila žalobkyně skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru tak, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet a vzhledem k této skutečnosti žalobkyně vzala svůj návrh zpět co do příslušenství – kapitalizovaného úroku ve výši 7.489,80 Kč a nadále požaduje pouze vrácení jistiny dluhu [číslo] spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.692,97 Kč. 3. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. a pokračoval v řízení pro zaplacení jistiny dluhu 18.300 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 18.300 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.692,97 Kč. 5. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. 6. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 7. Soud provedl dokazování listinami: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], částečným výpisem z bankovního účtu o platbě ze dne [datum] ve výši 6.300 Kč, částečným výpisem z bankovního účtu o platbě ze dne [datum] ve výši 12.000 Kč, dohodou o prodloužení splatnosti úvěru ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně potvrzení o přijetí platby za prodané portfolio, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum], výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum]. 8. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12.000 Kč převodem na účet žalované uvedený ve smlouvě číslo [bankovní účet]. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli úplatu za poskytnutí úvěru 3.120 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána do [datum] Dohodou ze dne [datum] byla splatnost úvěru prodloužena do [datum]. Žalobkyně vyplatila úvěr ve výši 12.000 Kč na účet uvedený ve smlouvě dne [datum]. 9. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 10. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 11. V předmětné věci jedná o spotřebitelský vztah, neboť žalovaná vystupovala při uzavírání smlouvy jako fyzická osoba – nepodnikatel, zatímco žalobkyně resp. její právní předchůdce poskytováním úvěrů vykonává svoji podnikatelskou činnost. Na posuzovaný smluvní vztah je tak nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. 12. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované či nikoliv. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované. 13. Žalobkyně má v řízení povinnost tvrdit všechny rozhodné skutečnosti vztahující se k uplatněnému nároku (břemeno tvrzení) a navrhovat/označovat/předkládat k jejich prokázání důkazy (břemeno důkazní). Pokud tak neučiní, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve sporu, tedy zamítnutí žaloby (zcela či zčásti) pro neunesení břemene tvrzení či důkazního. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila ničeho k prověření schopnosti žalované splácet úvěr před uzavřením smlouvy, má soud za prokázané, že úvěruschopnost nebyla právním předchůdcem zkoumána a nebyla tedy splněna povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru, ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku. 14. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] neplatná. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 12.000 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho nezaplatila. Žalovaná tato skutková tvrzení žalobkyně nepopřela, žalobkyně tyto skutečnosti uvedla přímo v žalobě. Soud proto žalobě co do částky 12.000 Kč vyhověl. 15. Dále se soud zabýval nárokem žalobkyně na zaplacení částky 6.300 Kč. Uvedená částka byla dne [datum] vyplacena na bankovní účet se shodným číslem jako v případě úvěru ze dne [datum]. Žalobkyně však netvrdila a ani neprokázala uzavření další smlouvy o úvěru se žalovanou a ve smlouvě ze dne [datum] je zcela jednoznačně sjednána výše úvěru 12.000 Kč. Vzhledem k tomu, že bankovní účet, na který byla částka vyplacena, není veden na jméno žalované nelze částku 6.300 Kč přiznat žalobkyni ani z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu co do částky 6.300 Kč zamítl. 16. Soud dále žalobě vyhověl pro zákonný úrok z prodlení z částky 12.000 Kč od [datum], tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne [datum], do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 17. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a za použití (argumentum per analogiam) ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru o spotřebitelském úvěru, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Vzhledem k nečinnosti žalované v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době šesti měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně. 18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Za neúspěch žalobkyně je třeba považovat i tu část předmětu řízení, ohledně níž bylo řízení zastaveno, neboť se tak stalo z viny žalobkyně. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 18.300 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 7.489,80 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3.692,97 Kč tj. celkem 29.482,77 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 12.000 Kč. V da