7 C 217/2022-46 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení dle žaloby ze dne 29. 3. 2022, ve znění jejího doplnění ze dne 4. 8. 2022, je zaplacení částky 8 363 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, z titulu neuhrazeného dluhu žalovaného ze smlouvy o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ze dne [datum] prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě dluhu a poplatku za poskytnutí ve výši 264 Kč do 30 dnů od poskytnutí. Smlouvou byla dále sjednána volitelná služba za poplatky - 199 Kč poplatek za expres výplatu, 99 Kč měsíčně poplatek za bezpečnou splátku a 49 měsíčně poplatek za SMS servis. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní, za toto prodloužení se mu žalobkyně účtovala poplatek ve výši 392 Kč. Splatnost úvěru byla prodloužena do 17. 9. 2021. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 1 203 Kč. Žalobkyně v souvislosti s nesplacením úvěru účtuje žalovanému náklady vzniklé v souvislosti s vymáháním dlužné částky a to 2 x 100 Kč a dále smluvní pokutu 3% z nezaplacené jistiny úvěru tj. 204 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení neuhrazené jistiny dluhu 6 808 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 264 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 198 Kč, poplatku za SMS servis 98 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem 392 Kč, účelně vynaložených nákladů 200 Kč a smluvních pokut 204 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 80,77 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 8 363 Kč od [datum] do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posuzována zjišťováním kreditního skore, na základě klientských informací, lustrací registrů CEE, ISIR, NRKI, SOLUS. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 16. 7. 2021 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě smlouvy byla žalovanému dne [datum] vyplacena částka 8 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 1 203 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací uvedených samotným žalovaným a dále na základě statistického modelu pravděpodobnosti dodržení úvěrových závazků klientem a dále lustrací žadatele v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Tyto klientské informace pak byly vyhodnoceny pomocí matematických operací a zjišťováním kreditního skore. Žalobkyně vycházela z informací klienta, který uvedl, že jeho příjem ze mzdy u zaměstnavatele činí 50 000 Kč a měsíční výdaje na bydlení činí 20 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. K prokázání splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost předložila žalobkyně soudu úvěrovou zprávu a výpisy citovaných registrů. 6. Z úvěrové zprávy vyplývá, že ke dni uzavření smlouvy měl žalovaný osobní úvěr z 27. 12. 2017 ve výši 140 000 Kč, přičemž byl v prodlení s úhradou splátek za únor až květen 2018, dále měl dvě odmítnuté žádosti o splátkový kontrakt a jednu žádost ukončenu. Z lustrace v informačním systému základních registrů soud zjistil, že ke dni uzavření smlouvy byl žalovaný ženatý a měl jedno dítě (ročník 2015). Příjmy ostatních členů rodiny jsou uvedeny ve výši 0 Kč. 7. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. 12. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. 13. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny ani příjmy ani výdaje žadatele o úvěr. Co do příjmové stránky žadatele se poskytovatel úvěru spokojil pouze s informací žadatele o výši příjmu, aniž by vyžadoval potvrzení tohoto příjmu, případně existenci pracovního vztahu přímo od zaměstnavatele. Stejně tak nebyla nijak prověřována informace o výdajích žadatele a jeho předchozí dluhové zatížení. Soud zcela postrádá doložení výdajů na bydlení (nájemní smlouvou, dokladem SIPO), výdajů na dopravu do zaměstnání. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného, a spokojil se s nedostatečnými podklady, to vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. 14. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o skutečných příjmech a výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr (ať už v jakékoli výši) poskytnout. 15. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně povinnost posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, v důsledku čehož je smlouva o úvěru ze dne 16. 7. 2021 neplatná. Nároky žalobkyně vůči žalovanému jsou tak omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. 16. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 8 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 1 203 Kč. Uvedené tv