7 C 293/2022-40 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 472 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že poskytla dne [datum] žalovanému na základě žádosti spotřebitelky úvěr ve výši 4 000 Kč splatný původně [datum], následně došlo k prodloužení splatnosti úvěru do [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 4 272 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřována z kopie občanského průkazu. Úvěruschopnost žadatele ověřoval poskytovatel úvěru na základě skoringové karty, vycházející ze statistického modelu, reflektujícího dlouhodobě získávaná faktická data, která mají vliv na posouzení úvěruschopnosti. Jako parametry byly hodnoceny - věk žadatele, obec a kraj bydliště, kvalita a časová osa žádosti. Dále žalobkyně požadovala od žalovaného potvrzení o příjmech, které žalovaný prokázal doložením výpisu z účtu za období listopad 2021, prosinec 2021 a leden 2022. Z těchto podkladů žalobkyně vypočetla průměrný příjem žalovaného ve výši 25 309 Kč. Výdaje žalovaného byly stanoveny z údajů poskytnutých žadatelem a dále z pravidelně zveřejňovaných dat ČSÚ. Při zohlednění těchto údajů pak dospěl poskytovatel úvěru k měsíčním výdajům žadatele ve výši 6 249 Kč na bydlení a energie a 5 764 Kč na osobní výdaje. Dále provedl poskytovatel lustraci žadatele v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem, lustrací v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem a lustrací úvěrové zprávy z registru úvěrů REPI, kde měl žalovaný evidovány pravidelné měsíční splátky ve výši 4 400 Kč. Poskytovatel úvěru vzal také v úvahu skutečnost, že žadatel měl v minulosti jiné úvěrové smlouvy, které řádně platil. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 800 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 4 000 Kč, dlužného poplatku 4 272 Kč, zákonného úroku z 4 000 Kč od [datum], náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky - odesláním upomínek dle ujednání článku 7.4 úvěrové smlouvy v celkové výši 1 800 Kč, smluvní pokutu dle článku 7.2 a 7.3 smlouvy ve výši 30 % z jistiny tj. 2 x 600 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní smlouvu o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve výši 4 000 Kč. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka 4 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr spolu s poplatkem 4 272 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby splatil toliko 800 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr lustrací v databázi [příjmení], ISIR, [příjmení], v registru kradených dokladů MV ČR a registru úvěrů, dále z informací získaných od žadatele a doložených výpisy z bankovního účtu a výplatními páskami. 6. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za období prosinec 2021 soud zjistil četné úhrady kartou ve prospěch TISPORT.CZ v celkové výši za uvedený měsíc 131 820‬ Kč. Uvedený příjemce je provozovatelem sázkové kanceláře. Dále soud z uvedeného výpisu z účtu zjistil, že dne [datum] čerpal žalovaný úvěr od nebankovního poskytovatele úvěrů CFIG ve výši 24 000 Kč a dne [datum] od stejného poskytovatele úvěr ve výši 17 404 Kč. 7. Z výpisu z účtu a výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] s příjmem ze mzdy cca 25 000 Kč měsíčně. 8. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a bezdětný s adresou pobytu [anonymizováno] – [obec a číslo], okres [okres]. 9. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 14. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C [číslo], uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhoste