4 C 138/2022-57 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 27. 12. 2018 smlouvu o úvěru s původním věřitelem [právnická osoba], na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, která měla být splacena nejpozději do 27. 3. 2019. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a případný poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 500 Kč. K uzavření smlouvy mělo dojít dle žalobkyně tak, že se žalovaný zaregistroval na webových stránkách [webová adresa], byl mu zde zřízen uživatelský účet, žalovaný prostřednictvím svého uživatelského účtu požádal o poskytnutí konkrétního úvěru, který mu byl po údajném posouzení úvěruschopnosti (tj. lustrace v ISIR, CEE, CRKI a BRKI) poskytnut. Dne 27. 12. 2018 byla žalovanému na jím uvedený účet poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný do dnešní doby poskytnutou částku nevrátil, dne 3. 12. 2021 mu byla zaslána upomínka k úhradě. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhradit nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 500 Kč, tedy celkem částku 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 3. 2019 do zaplacení. Na výzvu soudu k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dne 14. 7. 2022 uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a dále žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru dle všeobecných obchodních podmínek prohlásil, že má pravidelný příjem a že je schopen zápůjčku splatit a řádně zvážil své možnosti. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný uzavřel za použití prostředků komunikace na dálku se společností [právnická osoba] ujednání, ve kterém se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 0 Kč (celková částka k úhradě tak činí 10 000 Kč) do 27. 3. 20219. Z potvrzení o platbě a sdělení [právnická osoba] o majiteli účtu ze dne 1. 6. 2021 vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 27. 12. 2018 odeslána a dne 27. 12. 2018 přijata částka 10 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno], kdy z výpisu z účtu [číslo] vyplývá, že na něm byla v měsíci prosinec 2018 činěna řada operací včetně velké řady čerpání a splácení úvěrů. Dle čl. V. smlouvy o spotřebitelském úvěru, může klient požádat o prodloužení doby splatnosti, v případě, že mu bude vyhověno, uzavřou smluvní strany dodatek ke smlouvě zohledňující nový termín splatnosti zápůjčky a klient bude povinen uhradit poplatek za prodloužení termínu splatnosti dle dodatku. Dle čl. 3 .1.6 všeobecných obchodních podmínek odesláním žádosti klient potvrzuje, že je schopen splatit zápůjčku a poplatek za zápůjčku, pokud má klient o tomto pochybnosti, tak je povinen kontaktovat [právnická osoba] a společně posoudit svoji schopnost splácet. Klient současně dává dle čl. 7 všeobecných obchodních podmínek souhlas s tím, aby [právnická osoba] uskutečňoval dotazy na úvěrové registry případně jiné databáze umožňující jeho posouzení úvěruschopnosti. Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný požádal [právnická osoba] o prodloužení termínu splatnosti zápůjčky o 30 dní, tedy do 27. 4. 2019 a zavázal se zaplatit poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaného o tomto informovala. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2021, včetně dodejky vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání. 10. Na základě výše uvedených důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že se žalovaný registroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a uzavřel s ní ujednání, na základě kterého byla na jeho bankovní účet poskytnuta částka 10 000 Kč a on se zavázal tuto částku vrátit do 27. 3. 2019. Následně žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně další ujednání, kterým došlo k prodloužení splatnosti do 27. 4. 2019. Nebylo prokázáno, že by žalovaný na dlužnou částku cokoli uhradil. 11. [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Je skutečností, že na žalobkyni ([právnická osoba]) byla pohledávka postoupena v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, když smlouva byla uzavřena [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy byla na bankovní účet žalovaného poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [právnická osoba] dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. [právnická osoba] tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Toto dle všeho [právnická osoba] vůbec neučinila a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného se omezila pouze na to, že údajně pr