4 C 163/2022-32 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobci se domáhali vydání platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku ve výši 28 468 Kč s příslušenstvím z titulu uznání dluhu za nájemné a náklady na služby spojené s užíváním bytu ze dne 14. 1. 2022 a z titulu neuhrazeného nájemného za měsíc leden 2022. Žalobci svůj návrh odůvodnili tím, že žalovaný měl do 30. 6. 2022 zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 30. dni měsíce dlužnou částku 24 114 Kč a k tomu platit běžné měsíční nájemné vždy do 15. dne měsíce. K zaplacení dlužné částky ani nájemného za měsíc leden 2022 nedošlo, a to ani zčásti. Žalobci proto, že žalovaný neuhradil nájemné a náklady za služby spojené s užíváním bytu za dobu šesti měsíců, čímž porušil svou povinnost vyplývající z nájmu zvlášť závažným způsobem, vypověděli nájem bez výpovědní doby dne 30. 1. 2022 a současně vyzvali žalovaného k vyklizení a předání bytu nejpozději do 4. 2. 2022. Žalovaný výpověď převzal, což stvrdil svým podpisem. Žalobci tak požadují krom dlužné částky 24 114 Kč i nájemné za dobu od 1. 1. 2022 do 30. 1. 2022 ve výši 4 354 Kč a vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s platbami jednotlivých splátek, požadují i zákonné úroky z prodlení z jednotlivých neuhrazených splátek ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých splátek do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 115a o.s.ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Dle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Dle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Z dlužního úpisu, čestného prohlášení a splátkového kalendáře ze dne 14. 1. 2022 vyplývá, že žalovaný písemně uznal svůj dluh za nájem a služby spojené s nájmem bytu [číslo] na adrese [adresa], vůči žalobcům co do důvodu i výše 24 114 Kč s tím, že se dlužnou částku 24 114 Kč zavázal žalobcům uhradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy do 30. dne měsíce, a to od ledna do června 2022, a to společně s běžným nájmem, splatným do 15. dne měsíce. Žalovaný vzal na vědomí, že v případě nedodržení termínu splátkového kalendáře a termínu platby nájemného za rok 2022 bude započítán zákonný úrok z prodlení a dán důvod k okamžité výpovědi a vyklizení bytu do 1 měsíce. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 30. 1. 2022 vyplývá, že žalovaný nepřetržitě po dobu 6 měsíců neplatil nájemné a energie spojené s nájmem bytu, kdy nedodržel podmínky splátkového kalendáře a svého čestného prohlášení u uznání dluhu ze dne 14. 1. 2022. Žalovaní žádali vyklizení bytu do dne 4. 2. 2022. Žalovaný si tuto výpověď z nájmu bytu převzal, což stvrdil svým podpisem. z nájemní smlouvy ze dne 31. 7. 2021 vyplývá, že tato byla uzavřena mezi žalobci a žalovaným a týkala se nájmu bytu [číslo] na adrese [adresa]. Byla uzavřena na dobu určitou od 1. 8. 2021 do 31. 7. 2022 a žalovaný se zavázal za užívání bytu a vybavení platit měsíčně částku ve výši 4 500 Kč vždy do 15. dne v měsíci na účet. č. [bankovní účet] a zavázal se jej předat vyklizený do 5 dnů po skončení nájmu. 8. Soud má s ohledem na výše uvedené za prokázané, že dne 14. 1. 2022 žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobcům co do důvodu a výše 24 114 Kč, a soud má tak dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku za to, že dluh v době uznání trval. Žalovaný se současně zavázal, že bude dlužnou částku splácet v šesti měsíčních splátkách, a proto byl povinen svůj dluh takto plnit. Žalovaný však svůj závazek porušil, když nezaplatil žádnou ze splátek. Žalovaný tak je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 24 114 Kč. Dále je žalovaný v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinen zaplatit žalobci i zákonné úroky z prodlení z dlužných částek, které běží ode dne následujícího od splatnosti jednotlivých splátek, tak jak bylo dohodnuto v uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 14. 1. 2022 do zaplacení. Soud má dále za to, že mezi žalobci a žalovaným byla uzavřena dne 31. 7. 2021 písemně smlouva o nájmu bytu dle ustanovení § 2235 a násl. občanského zákoníku, kdy se žalovaný zavázal za užívání bytu hradit žalobcům měsíční nájemné ve výši 4 500 Kč vždy do 15. dne měsíce. Žalobci tak přenechali žalovanému byt do užívání a ten byl povinen žalobcům platit nájemné. Žalovaný tak porušil svůj smluvní závazek, když žalobci řádně neuhradil nájemné, a to nejen za měsíce srpen 2021 - prosinec 2021, což uznal dne 14. 1. 2022, ale i za měsíc leden 2022, o čemž svědčí právě výpověď z nájmu bytu ze dne 30. 1. 2022 ke dni 30. 1. 2022. Za dobu od 1. 1. 2022 do 30. 1. 2022 tak žalobci oprávněně požadují poměrnou část nájemného ve výši 4 354 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 16. 1. 2022 do zaplacení. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přízná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byli žalobci zcela úspěšní, náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobců spočívají v soudním poplatku v částce 1 424 Kč dle položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 2× 2 260 Kč dle § 7, § 8, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, za úkony převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, 2× 300 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobců je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21 %, a kdy se jedná o částku 1 075,20 Kč, pak soud přiznal žalobcům na nákladech zastoupení včetně zaplaceného soudního poplatku celkem částku ve výši 1 089 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 7 619,20 Kč. Žalovaný je v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen tyto náklady řízení zaplatit k rukám advokáta žalobců. 10. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.