4 C 264/2022-54 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 9. 10. 2022 domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 658 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 9. 4. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [anonymizováno] [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut jednorázový úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalobkyně odeslala peněžité prostředky ve výši 90 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 10. 4. 2019. Žalovaný ve splátkách zaplatil celkem 43 342 Kč, které žalobkyně započetla na úhradu jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil dále své povinnosti ze smlouvy řádně a nehradil sjednané splátky, žalobkyně od smlouvy písemně odstoupila, a to dopisem ze dne 1. 12. 2021, který žalovanému zaslala na poslední známou adresu dne 2. 12. 2021. Žalobkyně neuplatňuje jiné nároky ze smlouvy než toliko neuhrazenou jistinu dluhu ve výši 46 658 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Ve věci byly předloženy listinné důkazy – smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne 17. 4. 2019, souhlas se zpracováním osobních údajů ze dne 9. 4. 2019, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] ze dne 9. 4. 2019, výpis z účtu žalovaného za měsíc březen 2019, obraty s transakcí ze dne 17. 4. 2019, platební bilance ke smlouvě [číslo] dopis - odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení zániku pojištění ze dne 1. 12. 2021, poštovní podací arch ze dne 2. 12. 2021, dopis - odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení zániku pojištění ze dne 1. 3. 2022 s upozorněním na možné vymáhání soudní cestou, poštovní podací arch ze dne 7. 3. 2022, kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, kopie výplatních pásek žalovaného za období 11/2018-02 2019. Soud si vyžádal součinnost od [právnická osoba], kdy byl soudu zaslán výpis z účtu žalovaného za období 04/ 2019. Na základě těchto listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 4. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč. Měsíční splátka byla stanovena ve výši 1 558 Kč. Kč. Smlouvou bylo sjednáno pojištění a žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 109 Kč měsíčně. Smlouvou byl dále sjednán úrok ve výši 13,9 % ročně. Úvěr byl vyplacen dne 17. 4. 2019 ve výši 90 000 Kč na účet žalovaného. Následně, jak soud zjistil z platební bilance, bylo v období od 16. 5. 2019 do 16. 6. 2021 ve splátkách zaplaceno 43 342 Kč, které žalobkyně započítala pouze na jistinu dluhu. Žalovanému bylo pro neplacení splátek po dobu delší než 3 měsíce zasláno odstoupení žalobkyně od smlouvy o úvěru (2. 12. 2021) a byl vyzván k úhradě dluhu. Žalovanému byla dne 7. 3. 2022 zaslána předžalobní výzva. 5. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, jak splnila žalobkyně jako poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný doložil své příjmy a zůstatek na bankovním účtu, ze kterého je zřejmé, že žalovaný v době žádosti o úvěr měl jiné závazky, které splácel. Zůstatek na účtu měl v kladné hodnotě. Žalobkyně vědoma si nesplnění své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, od počátku požaduje vrácení jistiny jako bezdůvodného obohacení, neboť uzavřenou smlouvu považuje za právní důvod, který odpadl. 6. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 12. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. 13. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 17. 4. 2019 smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností poskytovatele úvěru bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žadatele sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Soud lustrací soudního systému zjistil, že vůči žalovanému v době uzavření smlouvy nebylo vedeno exekuční řízení, dle výpisu z účtu měl příjem od zaměstnavatele, a splácel jiné půjčky, ovšem zůstatek na konci měsíce na jeho účtu byl kladný, neměl žádné nadstandardní výdaje (např. sázky v sázkových kancelářích). Z výpisu z účtu však nevyplývá, jakým způsobem žalovaný hradí náklady spojené s bydlením, zejména spotřebu energií. Žalobkyně tak z poskytnutých údajů si nemohla učinit kritický obraz schopnosti žalovaného úvěr splácet. 14. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. 15. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o spotř