11 C 10/2023-62 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 19 200 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], kterou žalovaný uzavřel dne 17. 7. 2021 se společností [právnická osoba], na základě které mu byla poskytnuta částka 12 800 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 13 047,04 Kč a smluvním úrokem, a to do 16. 8. 2021. K poskytnutí finančních prostředků došlo na základě vyplněných informací na internetových stránkách [webová adresa] a zadáním verifikačního SMS kódu. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Pohledávka byla následně ke dni 26. 9. 2022 postoupena na žalobkyni, kdy ke dni postoupení činila celková hodnota pohledávky 36 647,85 Kč a sestávala z jistiny ve výši 12 800 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 13 047,04 Kč, smluvních úroků ve výši 2 433,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 618,15 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 349,26 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě předložených listinných důkazů, smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 17. 7. 2021, historie transakcí za období od 26. 6. 2021 do 9. 8. 2021, dospěl soud ke skutkovému závěru, že bylo mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřeno ujednání, a to pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku 12 800 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 16. 8. 2021 (tedy do 1 měsíce). Částka 12 800 Kč byla žalovanému skutečně poskytnuta dne 19. 7. 2021 ve prospěch žalovaným uvedeného účtu, avšak žalovaný ji nevrátil a následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 10. 2022 a 24. 11. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku před podáním žaloby ze dne 7. 11. 2022 a ze dne 31. 1. 2023, ve které vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 35 831,04 Kč do 14. 2. 2023. 10. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 12 800 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že její právní předchůdce ověřoval schopnost žalovaného splácet na základě předložených listin – výpisu z běžného účtu, a to s ohledem na výši příjmů a výši úvěru, kdy původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru v takové výši, jaká mu byla poskytnuta. Žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku. Soud k uvedeným důkazům konstatuje, že se jedná o potvrzení o příchozí úhradě ze dne 29. 5. 2021 od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 50 025 Kč, o příchozí úhradě ze dne 18. 6. 2021 od [anonymizována dvě slova] ve výši 21 000 Kč a o příchozí platbě ze dne 6. 7. 2021 od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 49 007 Kč. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru však nikterak nevyplývá, jakým způsobem byla posuzována výdajová stránka žalovaného, ani to, zda uvedené platby lze považovat jako pravidelný příjem žalovaného, nebo další poskytnuté úvěry a jednorázové půjčky. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a [právnická osoba] je neplatná, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného, kdy ve smlouvě o úvěru není žádná zmínka o příjmové stránce žalovaného a jeho výdajích, jeho běžných výdajích na domácnost, vyživovací povinnost, jiné závazky apod. Z nahodilých plateb ve prospěch účtu žalovaného si nelze učinit závěr o tom, že žalovaný, který si potřebuje půjčit 12 800 Kč poté, co během měsíce a půl obdrží nejasný příjem ve výši 120 032 Kč, je schopný do jednoho měsíce vrátit tutéž částku navýšenou o poplatek tuto částku převyšující, tedy celkovou částku 26 239,81 Kč. Soud má tak za to, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného, kdy se spokojila jen s částečnými informacemi poskytnutými žalovaným a nikterak si neověřila jeho solventnost než pouhým nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 12 800 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. 11. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 12 800 Kč, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet