11 C 168/2023-30 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou podanou u soudu dne 26. 4. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 28 198 Kč a dále zaplacení náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným byli ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec, žalobkyně žalovanému poskytla bezúročnou půjčku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet. Dne 13. 7. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o rozvázání pracovního poměru. Žalovaný dne 3. 8. 2020 svůj dluh uznal a zbylou částku 32 500 Kč se zavázal uhradit ve dvou splátkách, první splátka 15 000 Kč měla být zaplacena do 31. 8. 2020, druhá splátka ve výši 17 500 Kč měla být zaplacena do 30. 9. 2020, současně žalovaný souhlasil se srážkou ze mzdy ve výši 4 302 Kč za měsíc červenec 2020, kdy tato částka byla započtena na první splátku. Ve zbytku žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou.2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila.3. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobkyně v postavení zaměstnavatele a žalovaný v postavení zaměstnance uzavřeli dne 23. 5. 2016 pracovní smlouvu.4. Z dohody o srážkách ze mzdy a o půjčce bylo zjištěno, že tuto uzavřela dne 11. 9. 2019 žalobkyně s žalovaným bylo zjištěno, žalobkyně žalovanému poskytla částku 50 000 Kč, jako bezúročnou půjčku na bytové účely. Žalovaný se zavázal uvedenou částku uhradit ve splátkách po 2 500 Kč, a to formou srážky ze mzdy.5. Z dohody o rozvázání pracovního poměru bylo zjištěno, že tuto uzavřela dne 13. 7. 2020 žalobkyně s žalovaným s tím, že pracovní poměr skončí k 31. 7. 2020.6. Z uznání dluhu ze dne 3. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný dne 3. 8. 2020 uznal svůj dluh co do důvodu a výše, a to v částce 32 500 Kč, kdy tato částka představuje zbylou sumu z dohody o srážkách ze mzdy a půjčce ze dne 11. 9. 2019. Žalovaný uvedl, že dluh k uvedenému datu trvá a zavázal se jej uhradit ve 2 splátkách, kdy první splátka ve výši 15 000 Kč měla být zaplacena do 31. 8. 2020 a druhá splátka ve výši 17 500 Kč měla být zaplacena do 30. 9. 2020. Současně žalovaný souhlasil s provedením srážky ze mzdy za červenec 2020 v maximální možné výši dle OSŘ.7. Z výzvy ze dne 21. 3. 2023 a z podacího lístku ze dne 28. 3. 2023 a z kopie vrácené obálky bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 28 198 Kč a žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání. Tato upomínka byla žalovanému odeslána dne 28. 3. 2023 na adresu , adresa, . Žalovaný si upomínku nepřevzal.8. Dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., následně žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše (32 500 Kč) uznal, k okamžiku uznání má soud za to, že dluh žalovaného trval. Žalovaný se v uznání zavázal uhradit tento dluh ve splátkách, tuto svou povinnost porušil, když uhrazena byla pouze částka 4 302 Kč formou srážky ze mzdy za červenec 2020. Dále již žalovaný žalobkyni nic neuhradil. S ohledem na shora uvedené a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela po právu a výrokem I. žalobkyni vyhověl, a to i co do příslušenství.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 420 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 128 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 198 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 680 Kč ve výši 1 612 Kč.13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 3 o. s. ř.