3 C 74/2023-34 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou podanou u soudu dne 24. 1. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 17 800 Kč, smluvní pokuty 17 310 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok], na jejímž základě žalovanému poskytnula bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč Náklady úvěru představovaly částku 7 860 Kč, která se skládala z úroku 2 400 Kč, úplaty ve výši 5 100 Kč a administrativního poplatku ve výši 360 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit celkovou částku 19 500 Kč ve 13 splátkách po 1 500 Kč a administrativní poplatek 360 Kč při výplatě úvěru. V bodě 3. obchodních podmínek byla stanovena smluvní pokuta 577 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Žalovanému byl úvěr vyplacen při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný uhradil administrativní poplatek ve výši 360 Kč a částku 1 700 Kč 2. splátku žalovaný neuhradil. Dále již žalovaný nehradil a [datum] se dostal do prodlení se splacením celého závazku. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 17 310 Kč, tedy za posledních 30 měsíců před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Žalobkyně se k výzvě soudu ze dne [datum] nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [rok] bylo zjištěno, že dne [datum] žalobkyně v postavení věřitele, [jméno] [příjmení] jako dlužník a žalovaný v postavení spoludlužníka uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že výlučnou adresou pro doručování je [obec a číslo]. Předmětem smlouvy byl hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč, který byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Úvěr je dle smlouvy zpoplatněn. Dlužník a žalovaný se zavázali uhradit administrativní poplatek ve výši 3 % z jistiny, tedy 360 Kč, tento je splatný při výplatě úvěru, dále se zavázali uhradit úrokovou sazbu ve výši 20 % z jistiny, kdy 20 % z částky 12 000 Kč je 2 400 Kč. Měsíční náklady spotřebitelského úvěru činily dle smlouvy částku 577 Kč, kdy tedy 577 Kč x 13 měsíců činí částku 7 501 Kč. Není uvedeno, co náklady spotřebitelského úvěru dále znamenají (mimo částku 2 400 Kč), tato částka není nikde zdůvodněna. Dlužník a žalovaný se dle smlouvy zavázali zaplatit částku 12 000 Kč a 7 860 Kč jako celkové náklady na úvěr, celkem tedy částku 19 860 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Za podpisy smlouvy jsou na stejné listině obsaženy obchodní podmínky, kdy v bodě 3 je stanoveno, že pokud dlužník/spoludlužník nesplní svůj závazek podle čl. II. této smlouvy, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi/spoludlužníkovi navíc smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny, včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele a zákonný úrok z prodlení. V bodě 10 se stanoví, že v těch ustanoveních, ve kterých se dlužník/spoludlužník zavazují k finančnímu plnění, příp. kdy z jednotlivých ustanovení pro ně vyplyne povinnost plnit, má se za to, že jejich plnění je společné a nerozdílné a v rozsahu plnění jednoho z nich, zaniká povinnost plnění toho druhého. Za článkem 13 obchodních podmínek jsou podpisy dlužníka a spoludlužníka. 4. Z předpisu splátek pro smlouvu č. [anonymizováno] [rok] bylo zjištěno, že dlužník a spoludlužník měli zaplatit celkem 13 splátek po 1 500 Kč a částku 360 Kč, tento dokument stvrdil dlužník a žalovaný jako spoludlužník svým podpisem v závěru. 5. Ze zprávy klienta bylo zjištěno, že dne [datum] byla uhrazena částka 360 Kč a dále částka 1 500 Kč. Dne [datum] byla uhrazena částka 200 Kč. 6. Z upomínky ze dne [datum] a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, a to dne [datum] na adresu [adresa]. 7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Na projednávanou věc se tak použije zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) a zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) ve znění do 31.12.2013, vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena před 1.1.2014 a dále v souladu se zněním ust. § 164 zákona č. 254/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Použije se zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění do [datum]. 8. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). 9. Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 10. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 499 obchodního zákoníku za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 12. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 13. Podle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 14. Dle ustanovení § 51a občanského zákoníku (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) tato hlava zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. 15. Dle ustanovení § 52 odst. 1 až 3 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 se ustanovení odstavce 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. 16. Dle ustanovení § 544 občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i kdy