4 C 89/2023-43 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá částky 27 850 Kč, která se skládá z částky 15 631,24 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, z částky 790,42 Kč představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, z částky 7 339,98 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, z částky 1 392,03 Kč představující poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a z částky 2 696,33 Kč představující poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 10 816,54 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 519,24 Kč, dále pak úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 631,24 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 16 421,66 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovaným dne 24. 6. 2018 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím a poplatky (celková dlužná částka činila 55 776 Kč) ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč, přičemž splatnost poslední splátky (a zároveň celková splatnost závazku) připadla na den 24. 8. 2019. Žalovaný však neuhradil sjednanou částku řádně a včas, kdy hradil pouze částečně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho.2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 24. 6. 2018 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalobkyně ke svým tvrzením doložila pouze žádost o úvěr. Dále k výzvě soudu, aby žalobkyně provedla jednoduchý výpočet kapitalizovaného úroku ve výši 10 816,54 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 519,24 Kč, žalobkyně tento výpočet provedla, kdy došla k závěru, že kapitalizovaný úrok činí 8 453,72 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí 5 920,80 Kč. Z toho důvodu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do částky 2 362,82 Kč na kapitalizovaném úroku a do částky 2 598,44 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení. S ohledem na uvedené soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení pro částku 2 362,82 Kč a pro částku 2 598,44 Kč částečně zastavil.3. Žalovaný se k výzvě soudu ve věci vyjádřil tak, že žalovanou částku uznává co do částky jistiny, ale neuznává nároky na různé druhy úroků a poplatků, kdy se dle něj jedné o spoustu úroků k jedné dlužné částce a nesouhlasí také s jejich výší. Pro případ, že by soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, požádal žalovaný o možnost úhrady dlužné částky v měsíčních splátkách.4. Dle § 153a odst. 1, odst. 2 a odst. 4 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.5. Dle § 99 odst. 2 první věta o. s. ř., soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.6. Uznání nároku či jeho základu žalovanou v civilním soudním řízení je projevem dispoziční zásady. Z procesního úkonu žalované musí obsahově jednoznačně vyplývat, že žalovaná žalobní nárok zcela, zčásti, nebo v jeho základu uznává. Není rozhodující, zda a jak je takový procesní úkon označen a zda uznání nároků je vyjádřeno právě tímto slovním spojením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 522/2001). Důsledkem uznání je povinnost soudu rozhodnout podle tohoto uznání, tj. vydat rozsudek pro uznání. Tento však nemůže být soudem vydán, pokud by byl v rozporu s právními předpisy (ať už procesními, nebo předpisy hmotného práva). O podmínku rozporu s hmotným právem jde tehdy, je-li smír v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních jednání nebo pomíjí-li náležitosti právních jednání, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2319/2019).7. S ohledem na právní úpravu ochrany spotřebitele, která je obsažena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ (ve vztahu je spotřebitelským úvěrům zejména § 419, § 420 odst. 1 a 2, § 1810, § 1812, § 1813, § 1815 o. z., ve vazbě na úvěry § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z.), dále v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vycházeje zejména z unijního spotřebitelského práva, k tomu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a současné judikatury k eurokonformnímu výkladu české právní úpravy, k tomu např. nález Ústavního ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dále rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020, je právě v tomto případě dán rozpor s hmotným právem, pokud by byl vydán rozsudek pro uznání dle procesního uznání žalovaného, neboť takové rozhodnutí by zcela popřelo spotřebitelskou právní úpravu, když při právním posouzení této věci, jak bude uvedeno dále, nebyla zachována ze strany úvěrujícího zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a poskytnutí spotřebitelského úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Proto soud nezasílal žalobkyni vyjádření žalovaného (toto je zasíláno společně s rozsudkem), ve kterém žalovaný uznal nárok uplatněný žalobou co do jistiny, neboť ani návrh žalobkyně na rozhodnutí podle tohoto uznání by neměl za následek vydání rozsudku pro uznání.8. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.9. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:10. Z žádosti o úvěr ze dne 24. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 30 000 Kč, který bude platit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán od roku 2015, jeho mzda je 16 213 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje jsou celkem 6 510 Kč (bydlení, energie 2 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 100 Kč), použitelný měsíční příjem je 9 703 Kč. Dále žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti, je svobodný a nemá žádné vyživované dítě.11. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tuto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 24. 6. 2018. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč v hotovosti, kdy tato částka má být splacena společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Celková částka splatná dlužníkem tedy činí 55 776 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 15 %, RPSN činí 272,44 %. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. K žalobě je doložena rovněž příloha č. 1 smlouvy – předpis splátek.12. Z přehledu plateb žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 27 926 Kč, přičemž naposledy uhradil dne 8. 4. 2022 částku 700 Kč.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z výňatku ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.14. Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 31. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluž