7 C 10/2024-55 — Okresní soud ve Vyškově

1. Návrhem, podaným u soudu dne , datum, , domáhal se žalobce zvýšení výživného, které bylo naposledy určeno rozsudkem ze dne , datum, . Svůj návrh odůvodnil tím, že se žalovaným se dlouhodobě nestýká. Bydlí s matkou a ostatními sourozenci v domě na adrese , adresa, . Náklady spojené s bydlením hradí matka a to , částka, měsíčně elektřina, , částka, voda a , částka, internet. Matka má další vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, (nar. , datum, ) a dále nezletilému , jméno FO, (nar. , datum, ) a nezletilému , jméno FO, (nar. , datum, ). Žalobce navštěvuje 4 ročník Gymnázia , adresa, . V době, kdy bylo naposledy rozhodováno, byl žalobce žákem 3. třídy základní školy. V minulosti mu byly aplikovány fixní rovnátka s nákladem cca , částka, a nosí brýle. Ve škole hradí stravné ve výši , částka, měsíčně a za mobilní telefon vydá , částka, měsíčně. Také hradí síťovou jízdenku ve výši , částka, . Má zaplacenou autoškolu s nákladem , částka, . V loňském roce navštěvoval taneční klub Kometa s náklady , částka, za měsíc včetně nákladů na soutěže.2. Žalobce nejdříve požadoval zvýšení výživného zpětně od , datum, na částku , částka, měsíčně, avšak u jednání uvedl, že požaduje částku , částka, měsíčně pouze od , datum, .3. Žalovaný nejdříve s návrhem nesouhlasil, avšak poté, kdy žalobce upravil svůj návrh, vyslovil souhlas.4. Dle ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné posouzení věci.5. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům:6. Naposledy bylo rozhodováno o výživném rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, č.j. , spisová značka, (viz rozsudek MěS v Brně). Dle tohoto rozsudku byl žalovaný povinen hradit výživné na žalobce ve výši , částka, měsíčně.7. Žalobce navštěvoval Gymnázium , adresa, ve školním roce 2023/24 byl žákem třídy , Anonymizováno, v 6. ročníku. U jednání žalobce doložil, že složil maturitní zkoušku a také doložil oznámení ze dne , datum, , kterým mu Mendelova univerzita v Brně oznamuje, že byl přijat ke studiu na Fakultu regionálního rozvoje a mezinárodních studií.8. Přípisem ze dne , datum, požadoval žalobce po žalovaném zvýšení výživného.9. Žalovaný dosahoval v roce 2021 průměrný výdělek u svého zaměstnavatele ve výši , částka, , v roce 2022 dosahoval průměrný výdělek ve výši , částka, a v roce 2023 dosahoval průměrný výdělek ve výši , částka, , jak dokládají potvrzení zaměstnavatele.10. Žalovaný je v insolvenčním řízení, bylo mu povoleno oddlužení dne , datum, . Splátka dlužníka činí měsíčně , částka, a příspěvky na splátky činí , částka, měsíčně.11. Matka žalobce dosahovala v roce 2022 příjmu , částka, měsíčně a v roce 2023 dosahovala částku , částka, měsíčně, jak je doloženo potvrzeními o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti. Má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilému , jméno FO, , nar. , datum, a nezletilému , jméno FO, , nar. , datum, , což je dokládají rodné listy nezletilých.12. Žalobce doložil účty za obuv, oblečení, také za doučování a za přihlášky na vysokou školu. Matka žalobce hradí platby T-Mobile a E.ON. Za elektřinu za uplynulý rok hradila částku , částka, (vytápění domu je řešeno elektřinou).13. V souladu s ustanovením § 910 odstavec 1 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ustanovení § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.14. Vyživovací povinnost rodičů k dětem tedy není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu. V případě, že dítě, byť zletilé, pokračuje ve studiu (dokončuje studium), které zvyšuje úroveň jeho vzdělání, a tím i jeho šance na pracovním trhu, jedná se o soustavnou přípravu na budoucí povolání (např. pomaturitní studium).15. Podle ustanovení § 913 odstavec 1 a 2 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, v k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.16. Dle ustanovení § 915 odstavec 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.17. Při rozhodování se soud zcela řídil Nálezem Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 1241/12 ze dne 13. 3. 2013, ze kterého vyplývá, že pro nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních, tedy na konkrétních skutkových zjištěních založených rozměrů každé soudem projednávané věci. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti učinit vše pro nalezení spravedlivého řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Spravedlnost musí být v procesu, kterým soud interpretuje a aplikuje právo, vždy přítomna jako hodnotový činitel, neboť nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ: rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Úkolem soudu je rozpoznat skrze zákon spravedlnost.18. Žalovaný, i s ohledem na probíhající povolené oddlužení, musí plnit vyživovací povinnost. Tohoto si je žalovaný jistě dobře vědom, neboť s návrhem, jak byl přednesen u jednání, vyslovil souhlas.19. Pokud se týká dlužného výživného za dobu od , datum, do 31. května ve výši , částka, , je žalovaný povinen uhradit je do 25 měsíců. Soud při stanovení této lhůty nechtěl zmařit probíhající oddlužení, neboť jeho zrušení by nebylo ku prospěchu žádného z účastníků.20. Vzhledem k tomu, že žalobce se stále připravuje na své zaměstnání, soud žalobě vyhověl v navrhované částce , částka, měsíčně, počínaje dnem , datum, .21. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci stále trvá.22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 150 občanského soudního řádu s ohledem na předmět sporu. Žalobce se navíc náhrady nákladů řízení vzdal.