6 C 8/2025-57 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem, respektive žalobou podanou u podepsaného soudu (dále již „soud“) dne , datum, domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, respektive rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím, a to z titulu zesplatnění žalovanému poskytnutého spotřebitelského úvěru.2. Žalovaný se v rámci podaného odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřil s odůvodněním, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí a z důvodu rozporu s dobrými mravy a citoval rozsáhlou judikaturu týkající se spotřebitelských úvěrů. V souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou uvedl, že od žalobkyně obdržel částku ve výši , částka, , a tato částka tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, proto by žalobkyní uplatněný nárok převyšující částku , částka, měl být zamítnut.3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o. s. ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně dálkovým způsobem dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, jehož předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši , částka, . Úvěr měl podobu tzv. revolvingového úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaný se zavázal k celé řadě smluvních povinností, zejména zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný měl splácet úvěr každý měsíc, a to vždy nejpozději k 9. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy (zjištěno z cit. smlouvy o úvěru na č. l. 13 a násl.).5. Žalobkyně z titulu smlouvy ad 4 převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, (zjištěno z cit. výpisu z účtu žalobkyně na č. l. 15).6. V podaném návrhu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována mj. lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. Žalovaný k výši příjmu poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu a výplatní pásky.7. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období červen, červenec a srpen 2023 soud zjistil, že žalovaný měl jediný příjem od , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . (6/2023- , částka, , 7/2024 – , částka, , 8/2024 – , částka, ), dále mu byla dne , datum, zaslána částka ve výši , částka, od , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dne , datum, zaslána částka ve výši , částka, od , právnická osoba, Žalovaný kromě výdajů za platby kartou měl ještě výdaje za úhrady , právnická osoba, , a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, 2 x po , částka, , dne , datum, ve výši , částka, . Z těchto údajů plyne, že žalobkyně (její zaměstnanec, respektive zprostředkovatel) úvěruschopnost žalovaného posuzoval formálně bez reálné verifikace v úvahu přicházejících relevantních podkladů (nebyly zohledněny další závazky žalovaného vůči dalším úvěrující společnostem).8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které žalobkyně žalovanému bezhotovostně převedla na jeho účet celkem částku , částka, . Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a při verifikaci jeho majetkových poměrů, respektive jeho reálné schopnosti úvěr splácet, postupovala zcela formálně.9. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Podle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka -spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Podle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným s