11 C 98/2020-214 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu 19. 5. 2020, domáhala zaplacení částky 167 103,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná zastoupená [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ EPK“), jež se žalobkyni prokázala plnou mocí ze dne 26. 6. 2013, uzavřela s žalobkyní smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny a smlouvu o sdružených dodávkách plynu, na jejichž základě žalobkyně dodala do odběrných míst žalované elektřinu a plyn, které vyúčtovala fakturou [číslo] z 2. 6. 2016 znějící na částku 51 999,17 Kč a fakturou [číslo] z 27. 6. 2016 znějící na částku 109 904,22 Kč, s ohledem na prodlení žalované pak žalobkyně využila smluvní oprávnění u v souvislosti s oběma fakturami pak vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč v každém jednotlivém případě. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že EPK nebyla oprávněna smlouvy za žalovanou uzavřít, pročež jsou smlouvy neplatné, přičemž žalovaná oznámila nesouhlas se smlouvami bez zbytečného odkladu. EPK sice disponovala plnou mocí z 26. 6. 2013 od žalované, jež ovšem sloužila ke zcela jinému účelu. 3. Soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 11 C 98/2020-128, kterým žalobu zamítl a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení, když dovodil překročení zástupčího oprávnění ze strany EPK, jež sice smlouvy sjednat mohla, avšak pouze pro sebe jako odběratele, a tak, že ze smlouvy není zavázána žalovaná, nýbrž za odběr měla platit EPK. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 27. 10. 2020, č. j. 59 Co 226/2020-148, byl rozsudek zrušen, přičemž odvolací soud mj. uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda plná moc z 26. 6. 2013 byla platnou a dále výslovně uvedl, že zástupčí oprávnění je výslovně obsaženo v plné moci ze dne 26. 6. 2013 (body 21 až 23 odůvodnění). Odvolací soud tak pro soud prvního stupně závazným způsobem vymezil, že zástupčí oprávnění nebylo překročeno, byla-li plná moc platně sjednána. Z toho pak lze dovodit, že pokud žalovaná dovozuje, že plná moc nekoresponduje navazujícím smlouvám mezi EPK a žalovanou, ničeho to nemění na plné moci, která sama o sobě upravuje svůj rozsah. 4. Soud se proto, vázán právním názorem odvolacího soudu, nejprve zabýval platností plné moci ze dne 26. 6. 2013. V této souvislosti soud dokazováním zjistil, že zastupitelstvo žalované mělo ve funkčním období 2010 až 2014 devět členů (viz jmenné seznamy voleb), přičemž zastupitelstvo žalované si nevyhradilo schvalování plných mocí (viz nezpochybněná tvrzení žalované). 5. Soud dále učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaná dne 26. 6. 2013 udělila EPK plnou moc ke svému zastoupení před dodavateli a distributory energií při přehlášení odběru těchto energií a jednotlivých odběrných míst na nového dodavatele, jímž bude EPK, přičemž EPK byla oprávněna nakládat s odběrnými místy a odběrnými zařízeními žalované, kdy EPK byla oprávněna na základě smluvních vztahů s žalovanou uzavřít s dodavateli nové smluvní vztahy v místech dosavadních odběrů žalované a že jí náleží právo s těmito odběrnými místy a odběrnými zařízeními nakládat (viz plná moc a potvrzení o právních vztazích z 26. 6. 2013). EPK pak 2. 11. 2015 uzavřela s žalobkyní smlouvu o dodávce elektrické energie (viz smlouva [číslo]) a plynu (viz smlouva [číslo]), přičemž v záhlaví obou smluv je jako zákazník uvedena žalovaná (viz shodně obě smlouvy), přičemž EPK se při uzavření prokázala právě plnou mocí z 26. 6. 2013 (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Žalovaná 21. 12. 2015 oznámila, že smlouvy považuje za neplatné, když byly sjednány subjektem, jenž překročil svou pravomoc (viz sdělení z 21. 12. 2015), přičemž sdělení bylo adresováno EPK a [právnická osoba] (viz podací lístky). Žalobkyně se nároku po žalované původně domáhala v rámci rozhodčího řízení, nicméně Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky vyslovil, že jeho pravomoc není dána, když EPK nebyla oprávněna uzavřít smlouvu jménem a na účet žalované, když k tomu neměla zástupčí oprávnění (viz usnesením rozhodčího soudu ze dne 9. 3. 2020, č. Rsp [číslo]). Žalobkyně žalované vystavila za dodávku elektřiny v období od 20. 1. do 12. 4. 2016 fakturu [číslo] znějící na částku 109 904,22 Kč, splatnou 27. 6. 2016 (viz citovaná faktura), za plyn v období od 1. 1. do 13. 4. 2016 pak fakturu [číslo] znějící na částku 51 999,17 Kč, splatnou 16. 6. 2016 (viz cit. faktura). Dále žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] na částku 2 000 Kč, splatnou 25. 7. 2016, z titulu smluvní pokuty za neuhrazenou fakturu [číslo] (viz cit. faktura) a fakturu [číslo] na totožnou částku, splatnou 10. 8. 2016 v souvislosti s neuhrazenou fakturou [číslo] (viz cit. faktura). Smluvní pokuta byla v čl. 5 obchodních podmínek sjednána v obchodních podmínkách pro případ prodlení s úhradou jakékoliv částky déle než 10 dní po splatnosti (viz obchodní podmínky), přičemž obě smlouvy činily podmínky svou součástí (viz shodně obě smlouvy). 6. Soud provedl dokazování také tabulkou, výzvou k plnění, předžalobní upomínkou, doručenkou datové zprávy, smlouvou o energetickém poradenství, odstoupení od Smlouvy o energetickém poradenství, dohodou o spolupráci, rámcovou smlouvou, přípisem, znaleckým posudkem, daty OPM, metodickým doporučením, oznámením, rozhodnutími jiných soudů, metodickým doporučením, žalobou k Městskému soudu v Praze, protokolem a výpisem obchodního rejstříku, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění. <i>7. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.</i> <i>8. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací.</i> <i>9. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>12. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.</i> <i>13. Podle § 7 odst. 1 věta první zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění zák. č. 239/2012 Sb., tedy ve znění k 26. 6. 2013 (dále jen„ obecní zřízení“), obec spravuje své záležitosti samostatně (dále jen„ samostatná působnost“).</i> <i>14. Podle § 8 obecního zřízení pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost.</i> <i>15. Podle § 99 odst. 2 obecního zřízení v obci, kde se rada obce nevolí, vykonává její pravomoc starosta, nestanoví-li tento zákon jinak (§ 102 odst. 4).</i> 16. Podle § 99 odst. 3 in fine obecního zřízení rada obce se nevolí v obcích, kde zastupitelstvo obce má méně než 15 členů. <i>17. Podle § 102 odst. 3 obecního zřízení rada obce zabezpečuje rozhodování ostatních záležitostí patřících do samostatné působnosti obce, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu obce nebo pokud si je zastupitelstvo obce nevyhradilo. Rada obce nemůže svěřit starostovi ani obecnímu úřadu rozhodování v záležitostech podle odstavce 2 s výjimkou záležitostí uvedených v odstavci 2 písm. k ) a m).</i> <i>18. Podle § 102 odst. 4 obecního zřízení je v obcích, kde starosta vykonává pravomoc rady obce (§ 99 odst. 2), zastupitelstvu obce vyhrazeno též rozhodování ve věcech uvedených v odstavci 2 písm. c), d), f), j), l) a q).</i> 19. S ohledem na výsledky dokazování, uvedené pod bodem 4 odůvodnění, soud skutkový stav právní posoudil, že schvalování plné moci nebylo dle § 84 odst. 2 a § 85 obecního zřízení výslovně vyhrazeno zastupitelstvu, př