19 C 249/2021-43 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 826 Kč jakožto smluvní pokuty, kterou žalovanému vyúčtovala v souladu se smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi ní a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokem v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 1 134 Kč. Z důvodu neplnění smlouvy o úvěru žalobkyně podala vůči žalovanému žalobu k příslušnému soudu. Okresním soudem ve [obec] byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Pohledávka z tohoto exekučního titulu ve výši 31 560 Kč byla uhrazena ke dni [datum] Touto žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a 0,1 % denně z neuhrazených splátek, tj. 0,1 % denně z částky 31 560 Kč za dobu od [datum] do [datum], což činí 7 826 Kč. Na tuto smluvní pokutu vznikl žalobkyni nárok dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru. 3. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobkyni něco teď zaplatil, asi 3 000 Kč O smluvní pokutě nic neví. Jak zkoumali jeho úvěruschopnost, si již nepamatuje. 4. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit spolu s úrokem ve výši ve výši 21,24 % ročně, tedy částku v celkové výši 40 824 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 134 Kč. V článku IV. odst. 2 písm. b) smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že zákazník se poskytovateli zavazuje v případě, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným dle článku IV. bod 1. smlouvy o úvěru, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Dle článku IV. odst. 2 písm. e) smlouvy o úvěru je smluvní pokuta dle článku IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru splatná bez písemné výzvy poskytovatele vždy ke konci každého kalendářního dne, ve kterém je zákazník v prodlení s úhradou neuhrazeného zůstatku úvěru. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. 10. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalobkyně v žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, pročež byla vyzvána usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], aby svá žalobní tvrzení v tomto směru doplnila, a to tak, že uvede, jakým konkrétním způsobem prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, tj. jaká konkrétní zjištění vypovídající o úvěruschopnosti žalovaného učinila a na základě jakých důkazů. Žalobkyně však na výzvu nereagovala. K žalobě sice připojila listinu nazvanou„ výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení“, žalobkyně však v tomto ohledu neposkytla soudu žádná tvrzení. 11. K tomu soud uvádí, že povinností žalobkyně bylo vylíčit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), přičemž nedostatečná skutková tvrzení nelze nahrazovat nebo doplňovat odkazy na předložené listinné důkazy, neboť povinností žalobkyně je uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně sám zjistí potřebné skutečnosti z příloh k žalobě. Současně nelze připustit, aby žalobkyně předložila soudu celou řadu listin a v žalobě (či jejím doplňku) souhrnně a nekonkrétně, bez vztahu k jednotlivým rozhodným tvrzením na tyto listiny pouze odkázala (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2017/2011). 12. Jelikož žalobkyně nevylíčila ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti, byla k jejich doplnění vyzvána soudem shora cit. výzvou. Žalobkyně však na výzvu nereagovala. Svou neúčastí u jednání se pak vzdala i možnosti být soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění chybějících tvrzení a označení důkazů ve vztahu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného i přímo u jednání. Soud tak nemá prokázané, jakým konkrétním způsobem, zejména na základě jakých dokumentů si žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovaným ověřila. 13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit. 14. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně z předmětné smlouvy o úvěru odvozovala. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu, který je předmětem tohoto řízení, a proto soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout (výrok I.). 15. Jelikož byla žalobkyně ve věci zcela neúspěšná a žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.