19 C 279/2021-44 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ společnost“) a žalovanou byla dne 2. 7. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 1 320 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 45 týdenních splátkách ve výši 296 Kč. Žalovaná zaplatila celkem částku ve výši 3 300 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a poplatků ve výši 2 020 Kč dále úrok ve výši 18,84 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 13. 5. 2020 do zaplacení, který za dobu do 15. 1. 2021 kapitalizovala částkou 1 038,29 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 13. 5. 2020 do zaplacení, který za dobu do 15. 1. 2021 kapitalizovala částkou 551,11 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne 2. 7. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1 320 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 1 600 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč (celkem tedy částku 13 320 Kč) splatit v 45 týdenních splátkách ve výši 296 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit právě 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 3 300 Kč. 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaná je vdaná, žije s manželem, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, jejím zaměstnavatelem je [právnická osoba], pobírá mzdu ve výši 17 729 Kč, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. Měsíční výdaje žalované činí 7 500 Kč, z čehož 3 500 Kč představují výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) a 4 000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení). Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými od žalované, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. V kartě zákazníka v části nazvané dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žalobkyně pak kromě karty zákazníka předložila pracovní smlouvu, mzdový výměr, výplatní lístky a smlouva o nájmu. 5. [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 19. 2. 2021. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 9. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 10. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalované v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalované. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že pobírá mzdu ve výši 17 729 Kč měsíčně, bydlí s manželem a její výdaje činí 7 500 Kč, z čehož částka 3 500 Kč představuje náklady na bydlení a částka 4 000 Kč osobní výdaje. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Z předložené pracovní smlouvy lze vyčíst, že pracovní poměr byl s žalovanou uzavřen na dobu určitou do 31. 8. 2018, dle mzdového výměru byla žalované s platností od 1. 1. 2019 stanovena mzda ve výši 99 Kč/hod, z předložených výplatních lístků, které však neobsahují údaj, za jaké konkrétní období jsou vystaveny, a které jsou velmi obtížně čitelné, lze pak získat alespoň informace, že mzda žalované činila v jednotlivých obdobích pravděpodobně 12 000 Kč, 21 000 a 18 000 Kč, což by mohlo činit v průměru deklarovaných 17 729 Kč. Nicméně, jak již bylo uvedeno, není zřejmé, za jaká období jsou výplatní lístky vystaveny, pročež se může jednat i o období ne přímo předcházející uzavření smlouvy. Co se pak týče předložené pracovní smlouvy, tato byla uzavřena na dobu určitou do 31. 8. 2018, tedy v době uzavírání smlouvy o úvěru dne 2. 7. 2019 již pracovní poměr na základě této pracovní smlouvy byl ukončen a není zřejmé, zda byl prodloužen. Co se týče výdajů, žalobkyně předložila nájemní smlouvu uzavřenou s [jméno] [příjmení] jakožto nájemcem, dle níž činila výše nájemného 7 500 Kč a výše zálohových plateb za služby 1 900 Kč, což činí celkem 9 400 Kč. V kartě zákazníka jsou však uvedeny náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč, což není ani polovina částky za předpokladu, že by tuto platbu platila žalovaná s manželem každý z jedné poloviny. Právní předchůdce žalobkyně pak nijak neověřoval, zda žalovaná neprochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalované, že žádné zápůjčky či úvěry nemá. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalované nebyla právním předchůdcem žalobkyně řádně ověřena. Na výzvu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a navržení dalších důkazů v naznačeném směru pak žalobkyně adekvátně nereagovala. 11. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalované shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebi