28 C 20/2021-29 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 9 950 Kč od 19. 3. 2019 do zaplacení jakožto nezaplaceného úvěru poskytnutého žalobkyní žalované dle smlouvy o úvěru ze dne [datum]. 3. Žalobkyně i žalovaná souhlasily v souladu s § 115a o. s. ř. s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že soud má zato, že věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 3 500 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 2 200 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 295 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 29. 1. 2018 a každá další vždy 7 dnů po splatnosti předchozí splátky. Žalovaná potvrdila převzetí finančních prostředků v hotovosti podpisem smlouvy (Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalobkyně poskytla žalované informace o spotřebitelském úvěru (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně zjišťovala informační údaje o žalované a jejích majetkových poměrech a zjistila, že příjem žalované tvoří starobní důchod ve výši 7 302 Kč a má další měsíční příjem ve výši 10 000 Kč. Výdaje žalované tvoří nájemné ve výši 6 000 Kč, splátky úvěru ve výši 2 557 Kč a jiné výdaje domácnosti ve výši 4 400 Kč (evidenční karta klienta). Žalovaná na dluh zaplatila celkem 7 750 Kč (Informací o smlouvě: [číslo]). Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou dne 30. 4. 2020 k úhradě dlužné částky 9 950 Kč do 7 dnů. Zásilka se dostala do dispoziční sféry žalované dne 6. 5. 2020 (předžalobní upomínka, podací arch, sledování zásilek). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 10. Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou spotřebitele jako slabší strany. Z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr, někdy za každou cenu, získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je povinnost posoudit úvěryschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy zákonem ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 27 Co 221/2019). Poskytovatel tak smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (viz Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). 11. České spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mimo jiné transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, kde se v čl. 8 odst. 1 věty první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěryschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice č. 2008 /48/ je uvedeno, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci OPR Finance s. r. o. proti GK tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 12. Přestože přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není zákonem o spotřebitelském úvěru ani transponovanou směrnicí č. 2008 /48/ blíže specifikován, je zřejmé, že žalobkyně je povinna vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně by si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit předložením potřebných listin (např. výpis z účtu, pracovní smlouva, mzdový výměr) a nikoli jen spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno subjektivním vnímáním. Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila. Žalobkyně s žalovanou pouze vyplnila evidenční kartu, v níž žalovaná uvedla údaje o své osobě včetně majetkové situace, avšak žalobkyně již soudu nedoložila, že by si tyto skutečnosti tvrzené žalovanou listinami ověřila. Neochotu žalobkyně řádně prověřit úvěryschopnost žalované osvědčuje i skutečnost, že žalobkyně absolutně nevzala v potaz, že příjem žalované sestává pouze z dávek starobního důchodu, jejichž výši si nadto nenechala žalovanou ani řádně doložit. Co se týká tvrzeného dalšího měsíčního příjmu žalované ve výši 10 000 Kč, tak není absolutně zřejmé, z čeho tento příjem pochází, přičemž nebyl taktéž ani žalovanou doložen. Soud proto shledal uzavřenou Smlouvu o úvěru jako neplatnou. 13. Soud v souladu s § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.), právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení