ECLI: ECLI:CZ:OSZL:2021:35.C.218.2021.2 Datum: 2021-12-14 Předmět: zaplacení 10 152 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2326 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1969 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1977 z. č. 89/2012 Sb.", "§ z. č. 110/1998 Sb.", "§ 6 z. č. 240/2000 Sb.", "§ 2001 z ["domácí násilí""odstoupení od smlouvy""odstupné""pracovní povolení""smlouva o ubytování""smlouva o zájezdu"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: zaplacení 10 152 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § 1968 (89/2012 Sb.), § 2326 (89/2012 Sb.), § 1969 (89/2012 Sb.).
1) Žalobce se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 9. 7. 2021 ve znění jejího doplnění učiněného podáním ze dne 12. 9. 2021 po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 152 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že v lednu 2020 si u žalovaného rezervoval ubytování ve dvou pokojích hotelu [jméno] [příjmení] na termín od 7. 5. 2020 do 10. 5. 2021. Za ubytování zaplatil částku 10 152 Kč ve dvou platbách označených čísly rezervací jako variabilním symbolem. S ohledem na opatření související s pandemií covid-19 nebylo možno žalobci dohodnuté služby poskytnout. Žalobce proto rezervace zrušil a žádal vrácení finančních prostředků. Pokud mu žalovaný nabídl prodloužení rezervace, žalobce žádal o možnost jejího využití až do konce roku 2022, s tím ubytovatel nesouhlasil a vystavil vouchery nejprve do 31. 3. 2021 a po nesouhlasu žalobce do 31. 8. 2021. Výběr termínů dovolené je pro žalobce s ohledem na rodinné možnosti ztížený, žalobce neměl zájem o jiný termín než původně objednaný.
2) Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Bránil se v podstatných skutečnostech tím, že na základě zákona tzv. lex voucher, zák. č. 185/2020 Sb., což byl první kompenzační zákon na podporu cestovního ruchu, žalovaný žalobci vystavil dva vouchery na celou hodnotu pobytu s platností do 31. 8. 2021. Vouchery vystavoval v době, kdy stát přijal opatření v boji s pandemií covid, a neposkytoval žádné kompenzace a nebyl schopný řešit situaci jinak. V té době byly hotely běžně otevřené pro firemní klientelu a též bylo možno ubytovávat agenturní zaměstnance. Koronavirová situace trvala od března 2020, žalobce mohl pobyt stornovat nebo nastoupit kdykoliv. Pro storno platí storno podmínky uveřejněné na webu žalovaného. Žalovaný žalobci pobyt opakovaně přerezervoval. Pokud žalovaný nepřistoupil na storno a nabídl žalobci jiné řešení, chtěl žalovaný žalobci vyjít vstříc. Pokud žalobce voucher nevyužil, trvá žalovaný na dodržení svých stornopodmínek.
<b>Závěr o skutkovém stavu</b>
3) Skutkové okolnosti byly mezi účastníky nesporné a také byly doloženy listinami.
4) Dne 31. 1. 2020 žalovaný žalobci potvrdil rezervaci ubytování, kterou žalobce provedl na webových stránkách žalovaného. Jednalo se o rezervaci [spisová značka] a [spisová značka] na ubytování v třílůžkovém pokoji a čtyřlůžkovém pokoji se snídaní v době od 7. 5. 2020 do 10. 5. 2020. Dne 19. 2. 2020 žalobce zaplatil ze svého účtu na účet žalovaného částku 2x 5 076 Kč.
5) Dne 30. 4. 2020 žalobce emailem odeslaným na adresu žalovaného zrušil rezervace [spisová značka] a [spisová značka]„ s ohledem na současnou situaci“ a požádal o vrácení finančních prostředků, když nenašel vhodný náhradní termín k využití ubytování.
6) Následně účastníci vedli v období od 4. 5. 2020 do 4. 9. 2020 emailovou komunikaci týkající se možnosti vrácení finančních prostředků (jak požadoval v této komunikaci žalobce) a vystavení voucherů na jiné termíny rezervace, nejprve do 31. 3. 2021 a následně do 31. 8. 2021 (jak nabízel žalovaný).
7) Žalobce požadoval vrácení finančních prostředků i dopisem ze dne 26. 3. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 27. 5. 2021, danou k poštovní přepravě k doručení žalovanému.
8) Žalovaný žalobci vystavil dva pobytové vouchery v hodnotě 5 076 Kč každý s možností využití v období od 22. 6 do 31. 8. 2021.
9) Podle Obchodních podmínek a ubytovacího řádu [anonymizováno], uveřejněného na webových stránkách [webová adresa], konkrétně čl. 7 Storno ubytování a jeho podmínky storno poplatky představují náhradu škody způsobenou ubytovateli při zrušení závazné rezervace a činí:
a) při zrušení rezervace 30 dnů a více před začátkem pobytu = 50 % z ceny ubytování
b) při zrušení rezervace 29 až 11 dnů před začátkem pobytu = 75 % z ceny ubytování
c) při zrušení rezervace 10 a méně dnů před začátku pobytu = 100 % z ceny ubytování.
10) Žalobce připustil, že se zněním obchodních podmínek při vytváření rezervace se seznámil, nicméně měl za to, že v nich doba pro zrušení rezervace se stoprocentním stornem z ceny ubytování byla stanovena na 7 a méně dnů před začátkem pobytu. Vzhledem k tomu, že pobyt byl rezervován na období od 7. 5. 2020 a rezervaci žalobce zrušil dne 30. 4. 2020, tzn. sedm dnů před začátkem pobytu, takže se na toto zrušení rezervace vztahuje tak jako tak podmínka stoprocentního stornopoplatku, soud nezjišťoval, jaké bylo konkrétní znění obchodních podmínek k datu učinění rezervace, neboť na rozhodnutí o věci by to nemělo žádný vliv.
11) Je notorietou, že na začátku roku 2020 propukla v celém světě pandemie covid-19, která zasáhla do veškerých oblastí lidského života, vyvolala vysoké zatížení zdravotního systému, proto se vláda České republiky, příp. orgány státní správy, snažily přijímanými opatřeními tuto pandemii eliminovat.
<b>Právní posouzení věci</b>
<i>12) Podle § 2326 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.</i>
<i>13) Usnesením Vlády České republiky ze dne 23. dubna 2020 č. 453 o přijetí krizového opatření v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona vláda s účinností ode dne 27. dubna 2020 od 00:00 hod. mj. zakázala prodej ubytovacích služeb, s výjimkou osob poskytujících ubytování v ubytovnách, lázeňských zařízeních a školských ubytovacích zařízeních; tento zákaz se nevztahuje na prodej a poskytnutí ubytovacích služeb:</i>
<i>-) osobám za účelem výkonu povolání, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti,</i>
<i>-) cizincům do doby opuštění území České republiky a cizincům s pracovním povolením na území České republiky,</i>
<i>-) osobám, kterým nařídil orgán ochrany veřejného zdraví karanténu, a</i>
<i>-) osobám ohroženým domácím násilím.</i>
<i>14) Usnesením Vlády České republiky ze dne 30. dubna 2020 č. 485, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2 vláda</i>
<i>I. podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, prodloužila do 17. května 2020 nouzový stav vyhlášený usnesením vlády ze dne 12. března 2020 č. 194, o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů, které bylo vyhlášeno pod č. 69/ 2020 Sb., prodloužený do 30. dubna 2020 usnesením vlády ze dne 9. dubna 2020 č. 396, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, které bylo vyhlášeno pod č. 156/ 2020 Sb., a to na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného jejím usnesením ze dne 28. dubna 2020 č. 1105;</i>
<i>II. stanovila, že veškerá opatření přijatá z důvodu nouzového stavu, která jsou platná ke dni přijetí tohoto usnesení vlády, zůstávají nadále v platnosti.</i>
<i>15) Podle § 2001 občanského zákoníku od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i>
<i>16) Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i>
<i>17) Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i>
<i>18) Podle § 1977 občanského zákoníku poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.</i>
<i>19) Podle § 1978 odst. 1občanského zákoníku zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.</i>
<i>20) Podle § 1978 odst. 2 občanského zákoníku oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.</i>
<i>21) Podle § 2006 odst. 1 občanského zákoníku stane-li se dlu
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.