35 C 377/2020-26 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 10. 2020 po žalované domáhala zaplacení částky 3 105 Kč s úrokem z prodlení ve výši 475,83 Kč (zákonný úrok z prodlení počítaný z částky 135 Kč za dobu počínající 16. dnem měsíců 3/ 2018 2020 a končící dnem 15. 10. 2020). Žalovaná částka představuje nezaplacené televizní poplatky za období 3/ 2018 2020 á 135 Kč. Povinnost k úhradě těchto poplatků pro žalovanou vyplývá ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 3. Žalovaná se bránila tím, že od roku 2018 není majitelkou bytu, neplatí SIPO na žádné adrese a televizi využívá u babičky, u níž žije od roku 2018, protože se o ni stará po její mozkové mrtvici, televizní a rozhlasové poplatky jsou tedy placeny v této domácnosti. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Žalovaná byla od ledna 2016 přihlášena u žalobkyně jako poplatník televizních poplatků (viz potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020), odhlašovala se v prosinci 2020 nebo v lednu 2021 (viz sdělení žalované). Dopisem ze dne 15. 3. 2020, vyzvala Česká pošta, s. p., která je pověřena inkasem pohledávek žalobkyně, prostřednictvím služby DINO žalovanou k úhradě dlužných poplatků za období 3/ 2018 2020 v celkové výši 3 105 Kč (23 × 135 Kč), poplatku za službu DINO ve výši 380 Kč a úroku z prodlení ve výši 285,21 Kč (viz dopis ze dne 15. 3. 2020 vč. dodejky). Žalovaná ničeho neuhradila ani na výzvy ze dne 27. 5. 2020 a ze dne 15. 7. 2020 (viz dopisy ze dne 27. 5. 2020 a ze dne 15. 7. 2020 vč. dodejek, nezpochybněné tvrzení žalobkyně). 5. Žalovaná v současnosti žije se svou babičkou [jméno] [příjmení], která má špatný zdravotní stav (viz lékařská zpráva na č. l. 22). Úhrada SIPO je hlášena na babičku žalované (elektřina, poplatek ČRO, plyn, P-deníky, O2 Czech Republic, a. s.) s výjimkou poplatku ČT, který je hlášen na paní [jméno] [příjmení], prababičku žalované, která je cca 20 let po smrti (viz doklady SIPO). <b>Právní posouzení</b> <i>6. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.</i> <i>7. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.</i> <i>8. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby (odst. 1). Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem (odst. 2).</i> <i>9. Podle § 8 odst. 8 zákona č. 348/2005 Sb. z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Odhlašuje-li se z evidence poplatníků fyzická osoba, která podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek, je v čestném prohlášení povinna dále uvést jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu poplatníka, s nímž žije ve společné domácnosti a který splnil oznamovací povinnost podle odstavce 2.</i> <i>10. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.</i> <i>11. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Žalobkyně je provozovatelem vysílání na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, a v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. je oprávněna vybírat televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně od fyzických a právnických osob, které vlastní televizní přijímač, případně od osob, které jsou odběrateli elektřiny připojených k distribuční soustavě, jestliže na zaslanou výzvu České televize písemným čestným prohlášením neoznámí opak (s výjimkou osob, které jsou ze zákona osvobozeny). Povinnost hradit televizní poplatek přitom podle zákona č. 348/2005 Sb. nezaniká samotnou skutečností, že poplatník již nevlastní televizní přijímač či nesplňuje jiný předpoklad pro hrazení televizního poplatku, nýbrž vedle těchto skutečností je poplatník povinen se odhlásit z evidence poplatníků, přičemž k odhlášení je povinen připojit čestné prohlášení. 14. V dané věci nebylo sporu o tom, že žalovaná byla od ledna 2016 poplatníkem televizního poplatku. Žalovaná měla proto na základě § 7 odst. 1, 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost platit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce trvání poplatkové povinnosti. Žalovaná nicméně své zákonné povinnosti nedostála, když televizní poplatky za období březen 2018 až leden 2020 včetně v celkové výši 3 105 Kč (23 × 135 Kč) i přes opakované urgence ze strany žalobkyně doposud dobrovolně nezaplatila. Žalovaná sice uváděla, že od roku 2018 již není majitelkou bytu, neplatí SIPO na žádné adrese a televizi využívá u své babičky, s níž žije, protože se o ni stará po její mozkové mrtvici, kdy zde jsou placeny televizní i rozhlasové poplatky, tato skutečnost ale sama o sobě pro zánik poplatkové povinnosti nepostačuje, neboť žalovaná byla povinna tuto skutečnost oznámit žalobkyni do 15 dnů od jejího vzniku. Jelikož tak žalovaná před uvedeným obdobím ani v jeho průběhu neučinila (v této souvislosti je nepodstatná skutečnost, že televizní poplatek byl hrazen v domácnosti její babičky, s níž žije a o níž se stará), byla povinna hradit televizní poplatek i nadále. 15. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 105 Kč je zcela po právu. Jelikož žalovaná dlužnou částku doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím. 16. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých poplatků do 15. 10. 2020 v kapitalizované výši 475,83 Kč. Poplatky za jednotlivé měsíce byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, k 16. dni se tak žalovaná dostala ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení s jednotlivými měsíčními platbami a žalobkyni vznikl podle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož soud shledal oprávněnost tohoto nároku co do základu i jeho výše, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení v kapitalizované výši 475,83 Kč. 17. Soud tak žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 18. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přesto soud nepovažoval náklady řízení vynaložené žalobkyní za právní zastoupení za náklady řízení účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za zastoupení, kterou požadovala ve výši 1 126 Kč, ale pouze částka 800 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 1 úkon dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (podání návrhu ve věci samé) á 100 Kč a 1 úkon dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 cit. vyhl. (replika k vyjádření žalované) á 300 Kč, a to s odkazem na znění nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2011 sp. zn. I ÚS 195/11, a ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12, kdy po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby hradila náklady ří