36 C 269/2021-25 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení jedenácti třítisícových měsíčních splátek zápůjčky ve výši 400 000 Kč nezaplacených v období květen 2020 až březen 2021 spolu se zákonným úrokem z prodlení počítaným od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, kdy byla daná splátka splatná. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žalovaný na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. Žalobkyně v řízení dlužním úpisem prokázala, že poskytla žalovanému zápůjčku na koupi chaty v [část obce], kterou se jí žalovaný zavázal zaplatit ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně. <i>Dle § 2390 z. č. 89/202 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> Žalovaný v dlužním úpisu potvrdil, že dluží žalované 400 000 Kč z titulu zápůjčky poskytnuté na koupi chaty, čímž svůj dluh co do důvodu i výše uznal, proto soud vycházel z vyvratitelné právní domněnky upravené v § 2053 o. z., že ke dni uznání dluh trval (existoval). Žalovaný opak netvrdil a neprokazoval, proto ho soudu k zaplacení jedenácti dlužných splátek za období květen 2020 až březen 2021 v celkové výši 33 000 Kč zavázal. Z předloženého dlužního úpisu nevyplývá, ke kterému dni v měsíci byla dohodnuta splatnost splátek. Žalovaný tak byl povinen zaplatit splátku do posledního dne měsíci. Neučinil-li tak, je počínaje prvním dnem měsíce následujícího v prodlení a žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. přísluší právo na úrok z prodlení z dlužné splátky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (k 1. 1. 2020 10 % ročně, k [datum] i k [datum] 8,25 % ročně). Za prodlení se splátkou splatnou v květnu 2020, přísluší žalobkyni 10% p.a. úrok z prodlení a za prodlení s dalšími splátkami 8,25% p.a. úrok z prodlení, a to vždy od 1. dne následujícího měsíce do zaplacení. Za splátku splatnou v červnu 2020 požadovala žalobkyně 10% p.a. úrok z prodlení, přestože s ní se žalovaný ocitl v prodlení 1. 7. 2020, kdy již byla pro stanovení výše úroku z prodlení rozhodující repo sazba platná k 1. 7. 200 – 0,25 % ročně, proto soud z této splátky přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně namísto jí požadovaných 10 % ročně. Ve zbytku žalobě ohledně úroku z prodlení vyhověl. Žalobkyně uplatnila k náhradě poštovné ve výši 63 Kč za zaslání předžalobní výzvy ze dne [datum], kterou podle podací stvrzenky podala na poštu dne [datum]. Výzva k plnění před podáním žaloby je úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) nebo § 11 odst. 2 vyhl. písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. hrazený v rámci nákladů řízení, přičemž hotové výdaje s tímto úkonem spojené včetně poštovného jsou hrazeny v rámci paušální náhrady hotových výdajů, která dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. přísluší ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Poštovné za zaslání předžalobní výzvy je tedy zahrnuto v náhradě nákladů řízení, která byla žalobci přiznána, a soud o něm samostatně nerozhodoval. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře úspěšná. Neúspěch ohledně části úroku z prodlení (částečné zpětvzetí) považoval soud za neúspěch v nepatrné části a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 8 270 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 320 Kč, odměnu za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 6 050 Kč (2,5× 2 420 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění z [datum] (chybí právní rozbor) a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu; za podání ze dne [datum] soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly a mohly být uvedeny již v návrhu), náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč (3× 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za uvedené úkony právní služby). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.