36 C 358/2020-36 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala vrácení zápůjčky, kterou poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum], přičemž ten žalovanou část zápůjčky dosud nevrátil, přestože svůj dluh co do důvodu a výše uznal a zavázal se ho pod ztrátou výhody splátek splácet po 5 000 Kč měsíčně počínaje měsícem říjnem 2020. Již z první splátky však zaplatil jen 3 000 Kč (2 000 Kč dne [datum] a 1 000 Kč dne [datum]), ocitl se tak v prodlení hned se zaplacením části první splátky, čímž nastala splatnost celého zůstatku dluhu. Žalovaný důvodnost žaloby odmítl s tím, že dohodu o splácení zápůjčky neporušil. K jednání se bez řádné omluvy nedostavil. Opakovaně sice požádal o odročení jednání pro nemoc, ale okolnosti, které mu měly bránit v účasti na jednání blíže nevysvětlil a nedoložil, přestože k tomu byl soudem vyzván a poučen, že neučiní-li tak, jednání odročeno nebude. Žalovaný v jedné větě tvrdil, že je nemocen, a v druhé hovořil o podezření na nemoc a o omezení pohybu. Ani pandemie COVID-19 nezbavuje žalobce povinnosti se omluvit z jednání řádně, tedy jednoznačně a přesvědčivě vysvětlit, co mu v účasti na jednání brání. Pokud by byla žalobci nařízena karanténa, měl by potvrzení o jejím nařízení od svého praktického lékaře v elektronické podobě a nic mu nebránilo ho předložit, stejně jako potvrzení o pracovní neschopnosti, pokud by byl COVID pozitivní. Soud nepovažoval byť opakovanou ale stále nejednoznačnou omluvu žalovaného za řádnou, proto věc dle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně v řízení dohodou o splátkovém kalendáři a uznání dluhu prokázala, že žalovaný uznal co do důvodu a výše dluh ze zápůjčky ve výši 245 500 Kč a dohodl se s ní na jeho splácení po 5 000 Kč měsíčně vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem říjnem 2020. Současně se účastníci dohodli, že v případě prodlení se zaplacením byť části jedné splátky nastává splatnost nesplaceného dluhu (ztráta výhody splátek). <i>Dle § 2390 z. č. 89/202 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>Dle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.</i> Žalovaný žalovaný dluh co do důvodu i výše uznal, proto soud vycházel z vyvratitelné právní domněnky upravené v § 2053 o. z., že ke dni uznání dluh trval (existoval). Sám žalovaný existenci dluhu nepopíral, jen namítal, že neporušil dohodu o splátkách, protože se splácením dluhu začal. Potvrdil, že na první splátku splatnou [datum] uhradil 3 000 Kč namísto dohodnutých 5 000 Kč. Další splátky neuhradil vůbec. Ocitl se tak v prodlení se splácením dluhu, čímž podle dohody přivodil jeho splatnost. Pandemie COVID-19 na tom nemůže nic změnit už jenom proto, že probíhala již v době, kdy žalovaný tři dny před splatností první splátky podmínky splácení dluhu odsouhlasil, na což žalobkyně zcela správně poukazovala. Účastníci si dohodli na zesplatnění celého dluhu v důsledku prodlení s jeho splácením i na jeho automatické splatnost okamžikem prodlení s úhradou splátky („ nebude-li kterákoliv splátka uhrazena řádně a včas, stává se nesplacená část dluhu splatnou“). Neuhradil-li žalovaný první splátku [datum], od [datum] je v prodlení s jejím zaplacením. Okamžikem prodlení s první splátkou, tzn. [datum], nastala splatnost celého dluhu a počínaje [datum] je žalovaný v prodlení se zaplacením zbytku dluhu. Počínaje dnem [datum] žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. vzniklo právo na úrok z prodlení z nesplacené části první splátky (2 000 Kč) a počínaje [datum] z nesplacených 240 500 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně). V souladu s jejím návrhem zavázal soud žalovaného k zaplacení 8,25% p.a. úroku z prodlení z částky 2 000 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení a z částky 240 500 Kč od 17. 10. 2020 do zaplacení. Požadovala-li žalobkyně úrok z prodlení za den 16. 10. 2020 i z částky 240 500 Kč, soud žalobu v této části zamítl, neboť 16. 10. 2020 nastala teprve splatnost této částky a žalovaný s jejím zaplacením nebyl tento den ještě v prodlení. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře úspěšná. Neúspěch ohledně části úroku z prodlení považoval soud za neúspěch v nepatrné části a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 62 154 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 9 700 Kč, odměnu za zastupování žalobce advokátem ve výši 41 850 Kč (4,5× 9 300 Kč dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění z 18. 8. 2020 (chybí právní rozbor) a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a vyjádření k odporu), náhradu hotových výdajů ve výši 1 500 Kč (5× 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za uvedené úkony právní služby) a 21% DPH ve výši 9 104 Kč z přiznané odměny a náhrad (§137 odst. 3 o.s.ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.