36 C 4/2021-27 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 1 524 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaný dne [datum] přepravoval v dopravním prostředku veřejné drážní a silniční dopravy provozované žalobkyní bez platné jízdenky. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalovaný se dne [datum] v [údaj o čase] hodin na lince [anonymizováno] přepravoval vozidlem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, bez platného jízdního dokladu. Při přepravní kontrole byl sepsán zápis [číslo] ve kterém byla žalovanému pověřenou osobou v souladu s tarifem [anonymizována tři slova] platným od [datum] (dále jen„ tarif“) a se smluvními přepravními podmínkami [anonymizována dvě slova] dopravy platnými od [datum] (dále jen„ smluvní přepravní podmínky“) uložena povinnost zaplatit za jízdu bez jízdního dokladu jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Podle odst. 3 citovaného ustanovení může činit přirážka stanovená dopravcem maximálně 1 500 Kč. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, která podle odst. 6 citovaného ustanovení nesmí přesáhnout 1 500 Kč. Mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím byla dne [datum] uzavřena smlouva o přepravě osoby ve smyslu § 2550 o. z., jejímž obsahem byl zejména závazek dopravce přepravit cestujícího do místa určení a závazek cestujícího zaplatit za přepravu jízdné podle tarifu dopravce. Žalovaný však povinnost zaplatit jízdné porušil, když se při provedené přepravní kontrole na výzvu osoby pověřené dopravcem neprokázal platným jízdním dokladem. Jestliže bylo prokázáno, že žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu, vznikla mu podle shora citovaných zákonných ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni vedle jízdného ve výši 24 Kč také přirážku ve výši 1 500 Kč, neboť tato výše přirážky je stanovena žalobkyní v jejích přepravních podmínkách. Proto soud žalovaného k zaplacení uvedených částek tímto rozsudkem zavázal. Protože žalovaný neuhradil dlužné částky k datu jejich splatnosti, dostal se do prodlení se zaplacením částky 1 524 Kč dne 21. 8. 2020, pročež počínaje tímto datem až do zaplacení žalobkyni vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. ve výši 8,25 % ročně). Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 600 Kč (3× 200 Kč za následující úkony právní služby – příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč) příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a částky 189 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.