41 C 11/2021-48 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je zaplacení částky 648 Kč jakožto dlužného pojistného za období od 27. 11. 2019 do 3. 1. 2020 a nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč z pojistné smlouvy [číslo] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 948 Kč za období od 4. 1. 2020 do 9. 11. 2020 v kapitalizované výši 81 Kč. 3. Soud skutkově uzavřel, že žalobkyně jako pojistitel se smlouvou ze dne [datum] [číslo] zavázala pojistit vozidlo žalovaného [anonymizována dvě slova], [VIN kód] jako pojistníka pro odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla a žalovaný se zavázal žalobkyni hradit pojistné ve výši 1 612 Kč za čtvrtletní pojistné období; pojištění bylo sjednáno ode dne 27. 5. 2019 na dobu neurčitou jako běžné a se splatností pojistného prvního dne pojistného období (viz pojistná smlouva [číslo] ze dne [datum], prohlášení k pojistné smlouvě, pojistné podmínky [anonymizována dvě slova] [číslo pasu]). Pojistná smlouva zanikla výpovědí žalovaného z důvodu změny vlastníka vozidla dne 2. 1. 2020 (viz výpověď pojištění ze dne 2. 1. 2020, dopis ze dne 16. 1. 2020). Žalovaný však neuhradil pojistné splatné dne 27. 11. 2019 při trvání pojistné smlouvy do 2. 1. 2020 (viz přehled inkasní bilance pojistné smlouvy [číslo] dopis ze dne 16. 1. 2020). Dopisem ze dne 11. 2. 2020 učinila žalobkyně pokus o smír a vyzvala žalovaného k úhradě částky 948 Kč (viz dopis ze dne 11. 2. 2020). Náklady za vymáhání byly žalovanému vyúčtovány ve výši 300 Kč (viz přehled inkasní bilance pojistné smlouvy [číslo]). 4. Ze sazebníku vybraných poplatků [účinnost] neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění. 5. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“) a pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) 6. Dle § 1 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. 7. Zákon č. 168/1999 Sb. je k občanskému zákoníku ve vztahu speciality dle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku. 8. Účastníci uzavřeli dne 26. 5. 2019 písemnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle § 3 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2758 občanského zákoníku, když žalobkyně jako pojistitel se zavázala poskytnout žalovanému jako pojistníkovi ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a žalovaný, který s žalobkyní pojistnou smlouvu uzavřel, se zavázal platit žalobkyni běžné pojistné za čtvrtletní pojistné období ve výši 1 612 Kč. Žalovaný nesplnil svou smluvní a zákonnou povinnost k úhradě pojistného, když nezaplatil sjednané pojistné 1 612 Kč dne 27. 11. 2019. Předmětná pojistná smlouva trvala do 2. 1. 2020. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno žalovaným, jehož v tomto směru stíhalo břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 26 Odo 841/2006), že by uvedené pojistné uhradil nebo že by pojištění zaniklo dříve. Žalobkyně má tedy vůči žalovanému právo na zaplacení dlužného pojistného za pojištění z pojistné smlouvy [číslo] za období od 27. 11. 2019 do 31. 1. 2020 dle § 13 odst. 2 věty první zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně pak ve prospěch majetkového cenzu žalovaného uplatnila nárok na dlužné pojistné ve výši 648 Kč jen za období od 27. 11. 2019 do 3. 1. 2020. 9. Nezaplacením pojistného ve sjednané lhůtě splatnosti dne 27. 11. 2019 dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku se žalovaný dostal dnem následujícím po uvedeném datu do prodlení se zaplacením dlužné částky podle § 1968 věty první občanského zákoníku a žalobkyni vznikl nárok vůči žalovanému na zaplacení úroku z prodlení jako sankce za nikoliv včasnou a řádnou úhradu pojistného od uvedeného prvního dne prodlení se zaplacením do zaplacení v zákonné výši 10 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 1970 občanského zákoníku, když si účastníci jinou výši úroku z prodlení nesjednali. Žalobkyně ve prospěch majetkového cenzu žalovaného uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši zákonné za prodlení žalovaného jen za období od 4. 1. 2020 do 9. 11. 2020. Zákonný úrok z prodlení za uvedené období z přiznané částky dlužného pojistného 648 Kč činí 55 Kč. 10. Pokud se žalobkyně v řízení domáhala také zaplacení nákladů za odeslání upomínky ve výši 300 Kč spolu s příslušenstvím (§ 513 občanského zákoníku), nebyl tento nárok soudem shledán důvodným. V posuzované věci se jedná o spotřebitelskou smlouvu (§ 419, § 421 odst. 1, § 1810 a násl. občanského zákoníku) a smluvní ujednání akcesorické povahy, zakládající povinnost žalovanému jako spotřebiteli platit, nemohou být součástí jiné listiny, než na kterou spotřebitel připojuje svůj podpis, jinak se jedná o ujednání, k němuž soud ex lege nepřihlíží podle § 1815 občanského zákoníku ve spojení s § 1813 větou první občanského zákoníku, když se žalovaný takového ujednání účastníků nedovolal (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 per analogiam a rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl 1/10; usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Nc 69/2012). Soud též pro úplnost (obiter dicta) dodává, že žádný rozumný důvod nebránil žalobkyni sjednat si tuto povinnost s žalovaným přímo ve smluvních ujednáních, opatřených podpisem žalovaného (srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2010, č. j. 12 Cmo 7/2010-63). 11. Při závěrech učiněných shora a při vázanosti žalobním nárokem dle § 153 odst. 2 o. s. ř. vyhověl soud nároku žalobkyně na zaplacení dlužného pojistného v celkové výši 648 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 55 Kč za období od 4. 1. 2020 do 9. 11. 2020 jako důvodnému, ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně splnila zákonnou podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení jí stanovenou v ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. (viz předžalobní výzva ze dne 29. 5. 2020, podací arch) a byla úspěšná co do 68 % hodnoty sporu (výrok I. rozsudku) a neúspěšná co do 32 % (výrok II. rozsudku), počítáno z celkové hodnoty sporu, tj. počítáno včetně příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně má tedy vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení k uplatnění práva v rozsahu 36 % (68 – 32). Náklady řízení žalobkyně jsou: - zaplacený soudní poplatek 400 Kč; - odměna právního zástupce za zastupování 600 Kč: z tarifní hodnoty 948 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu) á 200 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 bod. 1., odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, - hotové výdaje advokáta 300 Kč za shora uvedené tři úkony právní služby á 100 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 5 písm. a), odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, - DPH 189 Kč - 21% ze základu 900 Kč (600 + 300) podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., celkem na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč, přičemž 36 % činí 536 Kč (1 489 x 0,36). Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).